Ministerstvo pro místní rozvoj,
Věstník, 3 - 99
CESTOVNÍ RUCH v ČR
1. Analýza problémů
1. 1. Úvod
Ve světě je považován cestovní ruch za odvětví budoucnosti s ohledem na multiplikační efekt doprovázející jeho rozvoj. Často bývá označován za nejvýznamnější odvětví, ve kterém vzniká nejvíce pracovních příležitostí. Mimo zaměstnanosti ovlivňuje podstatným způsobem dalších zhruba pět oblastí: podílí se na tvorbě hrubého domácího produktu, pozitivně ovlivňuje platební bilanci státu, tvoří příjmy státního rozpočtu, má vliv na příjmy místních rozpočtů a jeho rozvoj podporuje investiční aktivity. Z toho všeho vyplývá i význam cestovního ruchu pro rozvoj regionů.
Stejných efektů dosáhl cestovní ruch v prvních sedmi letech po roce 1989 rovněž v České republice, kdy prokázal, že je plnohodnotným faktorem ekonomické transformace a svým dynamickým rozvojem mimo jiné umožnil
• absorbovat značnou část uvolňovaných pracovníků z primárního a sekundárního sektoru do terciárního sektoru, a tak výrazně přispět k řešení problematiky nezaměstnanosti;
• pokrývat devizovým saldem z cestovního ruchu až do roku 1994 záporný schodek obchodní bilance;
• spoluvytvářet hrubý domácí produkt;
• aktivizovat investiční činnost v národním hospodářství.
Tento dynamický rozvoj čerpal cestovní ruch sílu jednak z přirozených turistických atraktivit a turistických center České republiky, jednak ze specifické situace - pád železné opony , otevření východoevropských hranic pro světovou veřejnost. Předmětem zájmů zahraničních návštěvníků nebyla kvalita poskytovaných služeb, úroveň infrastruktury apod., ale objevování nové nepoznané turistické destinace.
V současné době se výše uvedené extenzivní růstové faktory vyčerpaly. Česká republika se zařadila mezi standardní turistické země a destinace. Další rozvoj cestovního ruchu proto vyžaduje věnovat zvýšenou pozornost
• možnostem České republiky na mezinárodním trhu cestovního ruchu, zejména vytváření nových produktů cestovního ruchu s ohledem na jejich klientelu ve zdrojových zemích
• kvalitě infrastruktury cestovního ruchu;
• nabídce a kvalitě základních a doplňkových služeb cestovního ruchu;
• rozšíření nabídky produktů cestovního ruchu a tvorbě nových regionálních produktů cestovního ruchu;
• údržbě a obnově kulturně historického dědictví;
• přípravě lidských zdrojů;
• podnikatelskému klimatu;
• ochraně spotřebitele a jeho bezpečnosti.
Pokud nemá dojít k poklesu přínosů cestovního ruchu pro národní hospodářství, musí se do tohoto procesu zapojit výraznějším způsobem stát.1. 2. Strategický význam cestovního ruchu pro národní hospodářství
Cestovní ruch patří mezi důležité odvětví české ekonomiky. Cestovní ruch a navazující odvětví, která uspokojují potřeby vyvolané cestovním ruchem, se v současnosti podílejí na tvorbě HDP 9 - 11 % a na celkové zaměstnanosti 9 - 10 %. Devizové příjmy z cestovního ruchu představovaly v roce 1998 zhruba 14 % ekvivalence exportu a více než 50 % příjmů bilance služeb.
Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP*/
Svět 11,0
Evropská unie (EU) 13,5
Střední a východní Evropa (SVE) 7,0 - 8,0
Česká republika 9,0 - 11,0
Vysvětlivky:
*/ Česká republika - odhad za rok 1997, ostatní údaje za rok 1995
Pramen: WTO, OECD, ČSÚ, MMRPodíl devizových příjmů z CR v bilanci služeb v roce 1996
Evropská unie (EU) 31,3
Střední a východní Evropa (SVE) 53,0
Česká republika 58,3
Pramen: WTO, ČNB
Devizové příjmy z CR v přepočtu na jednoho obyvatele v roce 1997
Země
USD
Pořadí
Rakousko 1590
1
Švýcarsko 1118
2
Irsko 896
3
Chorvatsko 802
4
Španělsko 674
5
Norsko 618
6
Dánsko 614
7
Belgie 601
8
Itálie 508
9
Nizozemí 505
10
Portugalsko 441
11
Švédsko 440
12
Řecko 370
13
Velká Británie 365
14
Česká republika 359
15
Francie 313
16
Maďarsko 247
17
Polsko 230
18
Spolková republika Německo 200
19
Rusko 45
20
Pramen: WTO
Význam devizových příjmů pro tvorbu HDP v ČR v letech 1993 - 1997
Rok
Devizové příjmy CR v mld. Kč
HDP
v mld. Kč
Devizové příjmy/HDP v %
1993
45, 4
1002,3
1,5
1994
64,2
1114,0
5,6
1995
76,3
1338,9
5,7
1996
110,6
1524,7
7,3
1997
115,7
1649,5
7,0
1998
120,0
1776,7
6,8
Pramen: ČSÚ a ČNB
Charakteristika základních ukazatelů vývoje cestovního ruchu v ČR
Rozvoj odvětví v letech 1990 až 1997 lze charakterizovat takto
• počet zahraničních návštěvníků se ztrojnásobil, prodloužila se průměrná doba jejich pobytu;
• podíl České republiky na světovém trhu cestovního ruchu činí téměř 3 %;
• podíl České republiky na trhu cestovního ruchu Evropské unie činí 7 %;
• roční tempo rozvoje příjezdového cestovního ruchu je vysoké, ovšem díky minimální základně, dané politickými poměry před rokem 1990.
1990
1997
Počet návštěvníků (v milionech) 36,6
107,9
Počet turistů (v milionech) 7,3
17,4
Průměrná délka pobytu (ve dnech) 3,5*
4,2
Podíl České republiky na trhu SVE (v %) 16,6
22,2
Podíl České republiky na trhu EU (v %) 3,6
7,0
Podíl České republiky na světovém trhu (v %) 1,6
2,8
Vysvětlivky:
*/ Údaj za rok 1992
Vývoj podílu příjezdů návštěvníků na světovém trhu cestovního ruchu
Pramen: ČSÚ, WTO
v letech 1990 – 1997 (v procentech podle cílových zemí)
Stát 1990 1997 Česká republika 1,6 2,8 Polsko
0,8 3,2 Maďarsko
4,5 3,2 Rakousko
4,2 2,7 Německo
3,7 2,6 Řecko
2,0 1,6 Portugalsko
1,8 1,6 Španělsko
16,7 17,5 Francie
25,7 26,9 Velká Británie
8,8 10,5 Švýcarsko
2,9 1,8 Itálie
5,9 5,5 Evropská unie
44,7 40,5 Země SVE
9,6 12,8 Pramen: WTO
1. 3. Veřejné prostředky alokované do cestovního ruchu
Dynamický rozvoj cestovního ruchu po roce 1989 byl dotován státem v minimálním rozsahu. Ve vztahu k přínosům v 1997, např. ve formě devizových příjmů, jde o vklad ve výši zhruba 0,6 % vytvořených prostředků.
Vývoj velikosti veřejných prostředků vkládaných
na rozvoj cestovního ruchu
v roce 1997 v mil. Kč v ČR
Zdroj 1997
Výdaje z rozpočtů okresních úřadů a obcí 558,3
Výdaje ze státního rozpočtu pro ČCCR* pro KČT **
83,2
5,8
Celkem výdaje 647,3
Podíl celkových výdajů na devizových příjmech z cestovního ruchu v % 0,6
Vysvětlivky:
*/ Rozpočtové prostředky pro ČCCR
**/ Klub českých turistů
Pramen: MMR a MFVýdaje z veřejných prostředků na činnost národních centrál cestovního ruchu v letech 1993 a 1995
Vybrané země
Rozpočet v mil. USD
1993 1995
Podíl veřejných rozpočtů
na činnosti NCCR v %
Rakousko
45,7
47,3
80
Irsko
41,7
50,4
80
Španělsko
109
135,4
100
Francie
73
84,3
100
Portugalsko
36,3
38,9
100
Holandsko
73
79,4
47
Maďarsko
11,1
9,3
100
Polsko
8,4
10,5
100
Česká republika
0,9
3
100
Pramen: WTO
1. 4. Cestovní ruch v regionech
Materiálně technická základna cestovního ruchu v regionech doznala po roce 1989 významných kvantitativních změn. V roce 1989 existovalo v České republice 2 863 ubytovacích zařízení s celkovou kapacitou 342 246 lůžek a míst. Do roku 1997 se počet ubytovacích zařízení zvýšil více než 3x (na 9 693) a lůžková kapacita a místa o více než 50 % (na 520 940). Téměř dvě pětiny ubytovací kapacity jsou hotely, motely, botely a penziony. Individuální ubytování, resp. ubytování v soukromí, se podílí více než 5 % (v roce 1989 tento podíl představoval 4,3 %).
Kapacity ubytovacích zařízení cestovního ruchu ČR
Druh zařízení Počet zařízení Počet lůžek, míst Index 1997/1999 1989
1997
1989
1997
celkem v tom:
hotel,motel,botel
penzion
turistická ubytovna
chatová osada
kemp
ubytovací hostinec
bungalov
ostatní2)
individuální ubyt.
2 863
860
-
774
239
411
571
8
-
-
9 693
1 482
1 298
642
318
336
-
-
1 746
3 871
342 246
75 742
-
32 681
18 617
161 098
15 463
296
23 532
14 817
520 940
150 582
45 320
31 386
26 493
120 237
-
-
118 419
28 503
152,2
198,8
x
96,0
142,3
74,6
x
x
x
192,4
Vysvětlivky:
1) Včetně míst na volné ploše (v roce 1997 se jednalo o 112 962 míst)
2) Ostatní jsou např. léčebné lázně, rekreační zařízení podniků, školicí střediska a jiné ubytovací zařízení, která vyčleňují lůžkovou kapacitu pro cestovní ruch (např. domovy mládeže, vysokoškolské koleje, podnikové ubytovny apod.)
Pramen: ČSÚKapacity ubytovacích zařízení podle nového regionálního uspořádání k 31.7.1998
Více než 17 % lůžkové kapacity je soustředěno v hl. m. Praze, v roce 1994 to bylo 23,8 %. V zásadě lze konstatovat, že dochází k rozšiřování ubytovací kapacity do ostatních regionů státu, což je pozitivní tendence s ohledem na význam cestovního ruchu pro regionální rozvoj. Průměrné roční využití lůžkové kapacity v hotelech a penzionech (statisticky sledovaných) v roce 1997 činilo 34,7 %. Nadprůměrné bylo v Praze (43,7 %) a v západních Čechách (38,5 %).
Počet ubytovacích
zařízeníPočet pokojů
Počet lůžek
Počet míst
na volné plošePočet osob
pracujících
v ubytovacích
zařízeníchČR 13 268
185 121
503 915
148 947
76 364
Praha Střední Čechy
Jihozápad
Budějovický kraj
Plzeňský kraj
Severozápad
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Severovýchod
Liberecký kraj
Královéhradecký k.
Pardubický kraj
Jihovýchod
Jihlavský kraj
Brněnský kraj
Střední Morava
Olomoucký kraj
Zlínský kraj
Ostravsko
kraj ostravský
999
1 051
2 793
1 976
817
1 339
695
644
4 103
1 955
1 673
475
1 323
603
720
1 007
493
514
653
653
32 932
13 524
24 955
16 506
8 449
22 759
13 036
9 723
42 772
18 244
18 430
6 098
20 530
7 390
13 140
16 029
7 484
8 545
11 620
11 620
75 989
37 407
74 308
49 856
24 452
57 556
30 948
26 608
125 277
52 536
55 121
17 620
57 857
23 339
34 518
43 890
21 286
22 604
31 631
31 631
3 362
19 185
40 367
33 219
7 148
15 979
7 939
8 040
20 308
4 490
11 073
4 745
37 592
6 833
30 759
6 979
2 370
4 609
5 175
5 175
12 620
5 130
10 225
7 032
3 193
12 069
8 376
3 693
15 608
6 462
7 025
2 121
7 905
2 971
4 934
7 440
3 900
3 540
5 367
5 367
Pramen: ČSÚ, MMR
Využití lůžek a pokojů u hotelů a pensionů za rok 1997
Čisté využití lůžek
v %Využití pokojů
v %ČR hlavní město Praha
kraj středočeský
kraj jihočeský
kraj západočeský
kraj severočeský
kraj východočeský
kraj jihomoravský
kraj severomoravský
34,7
43,7
28,5
28,6
38,5
24,3
32,0
36,0
33,6
46,5
54,7
42,3
40,2
51,0
36,9
43,2
46,5
45,2
Pramen: ČSÚ
Kapacity ubytovacích zařízení cestovního ruchu podle zón cestovního ruchu k 31.7.1997
Zóny cestovního ruchu v České republice lze charakterizovat jako
• městského a kulturně¨poznávacího cestovního ruchu (30,3 % lůžkové kapacity);
• lázeňského cestovního ruchu (7,9 % lůžkové kapacity);
• cestovního ruchu v okolí vodních ploch (12,5 % lůžkové kapacity);
• horského cestovního ruchu (22,1 % lůžkové kapacity);
• zhruba 27 % lůžkové kapacity je zónově nevyhraněno.
Počet ubytovacích
zařízeníPočet pokojů
Počet lůžek
Podíl lůžek
v %celkem v tom:
zóna městského a kulturně-poznávacího CR
zóna lázeňského CR
zóna cestovního ruchu v okolí vodních ploch
zóna horského cestovního ruchu
zóna nevyhraněná
9 693
1 990
405
1 444
2 730
3 124
145 610
51 458
14 924
15 099
27 184
36 945
407 978
123 470
32 224
50 819
90 337
111 128
100,0
30,3
7,9
12,5
22,1
27,0
Pramen: ČSÚ
Praha zůstane i do budoucna turistickým centrem mezinárodního významu. V současné době však Praha dominuje, neboť chybí nabídka kvalitních regionálních produktů cestovního ruchu. Přitom v České republice je téměř 80 % území vhodné pro rekreační účely. V zemi se nachází množství historických, kulturních a technických památek, včetně památek zapsaných do seznamu UNESCO. Existuje hustá a dobře značená síť vzájemně propojených turistických stezek a tras, trvale udržovaná Klubem českých turistů. Navíc má Česká republika jedinečnou šanci uplatnit se na trhu cestovního ruchu nabídkou nových produktů, jako např. městské, kongresové a incentivní turistiky, sportovní turistiky a cykloturis¨ tiky, kulturní turistiky, venkovské turistiky a zejména jejích subproduktů agroturistiky a ekoturistiky, pro které má ideální podmínky. Nabízí se možnost rozvíjet dále tradiční lázeňství.
Ekonomický rozvoj některých regionů se postupně dostal v České republice po roce 1989 do značných problémů. Restrukturalizace ekonomiky a restituce majetku zásadně změnily ekonomický charakter řady oblastí. Především došlo k obrovskému útlumu zemědělské výroby. Zejména v horských a podhorských oblastech způsobil rozpad zemědělských podniků akutní nedostatek pracovních příležitostí. Současně byly přirozeně zlikvidovány i ztrátové průmyslové činnosti, jejichž existence v minulosti zabezpečovala pracovní místa pro místně vázané volné zdroje pracovních sil. Velmi problematické z tohoto hlediska jsou okresy Bruntál, Jeseník, Šumperk, Vsetín (v ostravském regionu a na střední Moravě). Vážné problémy jsou však i v mikroregionech na Českomoravské vysočině (jihovýchodní region), v severních Čechách (v okresech Most, Chomutov, a Teplice), ve východních Čechách a na Šumavě (jihozápadní region).
Nové vymezení pravomocí státní správy a samosprávy, resp. značné omezení státních zásahů do ekonomiky, se projevilo v oblasti cestovního ruchu jednak kladně (rychlá privatizace a rozvoj soukromého podnikání), jednak negativně (rozpadem informačních toků a pomalou adaptací regionálních orgánů a samosprávných orgánů na nové úlohy při zajišťování ekonomického rozvoje spravovaného území). Rozvoj služeb cestovního ruchu narazil v regionech na bariéry v podobě
• nedostatku potřebných odborníků;
• absence marketingových koncepcí rozvoje;
• nedostatečné a nekvalitní infrastruktury cestovního ruchu;
• nevyhovujícího legislativního a daňového systému;
• omezených finančních prostředků pro rozvoj podnikání;
• nedostatku finančních prostředků na údržbu a obnovu kulturního dědictví.
Odstranění těchto bariér si vyžádá spolupráci všech zainteresovaných orgánů a sociálních partnerů. Prostor dává jednak realizace opatření, které obsahuje koncepce státní politiky cestovního ruchu České republiky v oblasti legislativy (novely živnostenského zákona, zákona o DPH a zákona o správě daní a poplatků, vytvoření fondu na podporu rozvoje cestovního ruchu v České republice, přijetí zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu - podnikání cestovních kanceláří a ochrana jejich zákazníků apod.), jednak rozpracování a realizace priorit (např. rozvoj lidských zdrojů, informační systém cestovního ruchu, tvorba nových produktů cestovního ruchu a regionálních produktů cestovního ruchu) v regionálních operačních plánech.
1. 5. Nové produkty cestovního ruchu
Kromě tradičních produktů cestovního ruchu (lázeňství, městská turistika, kulturně poznávací turistika, sportovní a pěší turistika apod.) má Česká republika ideální podmínky pro prakticky všechny moderní produkty cestovního ruchu, zejména však pro rozvoj venkovské turistiky. Tento nový produkt může ekonomicky oživit problematické severomoravské okresy (Bruntál, Jeseník, Šumperk, Vsetín), oblast Českomoravské vysočiny a zejména bývalé vojenské újezdy podél německo¨rakouských hranic (Šumava, Novohradské hory ap.). Venkovskou turistiku s jejími subprodukty (agroturistikou, ekoturistikou ap.), jako produkt trvale udržitelného rozvoje cestovního ruchu, lze aplikovat víceméně plošně i do chráněných krajinných oblastí a do národních parků. Optimální podmínky pro rozvoj má i cykloturistika (zejména rozvoj mezinárodních cyklotras), kongresová, incentivní a církevní turistika, a nové produkty kulturní turistiky (Stezky dědictví, průmyslové skanzeny a památky apod.).
1. 6. Celkové zhodnocení analýzy cestovního ruchu
Silné stránky
• Výhodná geografická poloha ČR (uprostřed Evropy, morfologie, nadmořská výška, klimatické podmínky).
• Bohatství kulturních, historických a technických památek a dalších kulturních a folklórních atraktivit, tradice lázeňství, přírodní atraktivity (chráněné krajinné oblasti a národní parky), sportovní areály, Praha jako turistický fenomén světového významu.
• Hustá a dokonale značená síť turistických stezek a tras po celé republice.
• Dostatečná ubytovací kapacita.
• Flexibilní pracovní síla.
Slabé stránky
• Nízká kvalita základních a doplňkových služeb cestovního ruchu.
• Nedostatečná údržba a obnova historických objektů a kulturně historického dědictví, zejména památek zapsaných do seznamu UNESCO.
• Absence marketingových studií rozvoje potenciálních turistických regionů.
• Nedostatečná propagace republiky a regionů v zahraničí a regionů i v rámci republiky.
• Nedostatečná infrastruktura cestovního ruchu (zejména nedokonalý informační systém, doprava a spoje ap.).
• Nerovnováha mezi poptávkou a nabídkou kvalitních pracovníků.
• Převaha poptávky cestovního ruchu do hl. m. Prahy (téměř 70 % návštěvníků).
Příležitosti
• Posílení postavení České republiky na světovém, a zejména pak na evropském trhu cestovního ruchu.
• Rozšiřování spolupráce příhraničních regionů (Šumava, Jižní Morava, Nisa, Labe, Krušné hory) a ostatních regionů a obcí s jejich příslušnými zahraničními partnery v oblasti cestovního ruchu.
• Rozvoj tradičního lázeňství.
• Rozvoj nových moderních produktů cestovního ruchu (venkovské turistiky a obecně ekologické turistiky, cykloturistiky, kongresové a incentivní turistiky, kulturní turistiky ap.) včetně doprovodných programů.
Ohrožení
• Podcenění významu legislativního rámce podnikání a kontroly kvality služeb, včetně ochrany spotřebitele.
• Nedostatek kapitálu pro stabilizaci a další rozvoj podnikání v cestovním ruchu.
• Podcenění významu koordinace společného postupu státních orgánů, orgánů samosprávy, regionálních rozvojových agentur, regionálních sdružení cestovního ruchu a zájmových profesních sdružení cestovního ruchu.
• Podcenění významu aktivit cestovního ruchu pro rozvoj malého a středního podnikání a tvorbu nových pracovních příležitostí v regionech.
• Podcenění lidského faktoru a profesionální přípravy odborníků v oblasti cestovního ruchu, včetně poradenské a vzdělávací činnosti pro začínající podnikatele (oblast vzdělávání dospělých).
2. Cíle strategie
• přispět ke stabilizaci a tvorbě nových pracovních příležitostí zejména v regionech s vysokou nezaměstnaností;
• podpořit aktivitami cestovního ruchu rozvoj malého a středního podnikání ve strukturálně postižených regionech a hospodářsky slabých regionech;
• přispět ke zvyšování příjmů státního a místních rozpočtů;
• přispět ke zvyšování devizových příjmů cestovního ruchu v obchodní bilanci;
• zkvalitnit a rozšířit nabídku produktů cestovního ruchu;
• zkvalitnit přípravu lidských zdrojů pro oblast cestovního ruchu;
• zlepšovat konkurenceschopnost dovolených v České republice vůči zahraničí.
3. Strategie dosažení cílů pro léta 2000 - 2006
Koncepce dalšího rozvoje cestovního ruchu předpokládá zásadní vymezení odvětví cestovního ruchu (vytvoření satelitního účtu) a jeho úzké propojení s regionální politikou, což přinese změnu pozice Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), ČCCR a úlohy regionálních orgánů. Tento systém úzce souvisí i s reformou státní správy a samosprávy, která vyjasní s konečnou platností postavení a úlohu vyšších územních samosprávních celků (VÚSC).
Úloha MMR bude spočívat v zastřešení regionální politiky, jejíž součástí bude definice cílů a potřeb odvětví cestovního ruchu z hlediska cílů a potřeb národního regionálního rozvojového plánu. Ty budou pak transformovány prostřednictvím regionálních operačních plánů do konkrétních produktů cestovního ruchu na konkrétním území.
Na úrovni MMR bude tedy specifikována strategie dosažení cílů v rozvoji cestovního ruchu, která musí obsahovat
• legislativní rámec chystaných opatření a záměrů;
• priority a rozvojové programy.
Součástí stanovení priorit bude definice rozvojového, resp. nového produktu cestovního ruchu (např. rozvoj cykloturistiky, kulturní turistiky, tradičního lázeňství, venkovské turistiky apod.). Na podporu realizace priorit budou stanoveny dotační tituly a bude zajišťována metodická pomoc pro regionální orgány.
Při stanovování priorit bude MMR vycházet z analýz a koncepcí zpracovaných regionálními orgány státní správy. K dispozici budou i marketingové studie ČCCR, jako výchozí strategické podklady pro definování produktu cestovního ruchu v turistických regionech (v přirozených, jako jsou např. regiony Český ráj, Šumava, Labské pískovce apod., nebo spjatých s novým produktem - např. Stezky dědictví, cykloturistika, venkovská turistika apod. - pro které nebudou hranice turistických regionů limitujícím faktorem).
Na úrovni regionů budou rozhodující úlohu v realizaci priorit a rozvojových programů sehrávat
• ČCCR (metodická pomoc při realizaci jednotlivých produktů cestovního ruchu, jejich propagace apod.);
• regionální rozvojové agentury;
• zájmová profesní sdružení cestovního ruchu.
Autorita regionálních orgánů bude podepřena přímou spoluprací s MMR (např. rozhodování o alokaci systémových dotací ze státního rozpočtu, o alokaci dotačních titulů jednotlivých programů, metodická pomoc agenturám a zájmovým sdružením apod.). Současně budou regionální orgány rozhodujícím kontrolním místem naplňování záměrů celostátní koncepce cestovního ruchu na svém území (kontrola toku finančních prostředků ze státního rozpočtu, kontrola realizace investičních i neinvestičních projektů v budoucnu financovaných např. z fondu na podporu rozvoje cestovního ruchu apod.).
Tento systém realizace projektů umožní v dostatečném předstihu i kvalifikovanou přípravu na evropskou spolupráci v rámci EU při čerpání podpor z předstrukturálních a strukturálních fondů.
Přínos, který by bylo možné systémovou podporou rozvoje cestovního ruchu dosáhnout, lze kvantifikovat následujícími příklady
• při zvýšení počtu zahraničních návštěvníků České republiky o 10 tis. za rok a při průměrném výdaji 38 USD na den a s přihlédnutím k průměrné době pobytu 3,6 dne by bylo možno zvýšit devizové příjmy téměř o 14 mil. USD;
• zvýšení průměrného výdaje zahraničního návštěvníka o 5 USD na den by přineslo s přihlédnutím k průměrné době pobytu 3,6 dne a spodnímu intervalu odhadovaného počtu turistů 7 mil. osob zvýšení devizových příjmů o téměř 130 mil. USD;
• zvýšení počtu lázeňských pobytů o 1 tis. by při průměrné ceně jednoho pobytu 2500 USD přineslo zvýšení devizových příjmů o 2,5 mil. USD;
• odborné průzkumy z vyspělých zemí uvádějí, že třetina průměrných výdajů turistů je za služby související s využitím volného času. Z příkladu o zvýšení počtu zahraničních návštěvníků o 10 tisíc a následné generaci příjmů o 14 mil. USD lze odvodit vznik cca 600 nových pracovních příležitostí jen ve službách zábavy a kultury.
4. Prioritní oblasti opatření
Priorita č. 1 - Podpora rozvoje malého a středního podnikání v cestovním ruchu, tvorba nových pracovních příležitostí
V České republice neexistuje speciální program na podporu rozvoje cestovního ruchu. Podnikatelé mají obtížný přístup k úvěrům, zejména k tzv. měkkým úvěrům.
Opatření č. 1
- Zřízení fondu na podporu rozvoje cestovního ruchu v ČR - zákonná úprava
Zřízení účelového fondu umožní systémové řešení podpory rozvoje cestovního ruchu, resp. podpory malého a středního podnikání v oblasti cestovního ruchu v podobě
• návratných půjček (s delší dobou splatnosti - 6 až 7 let) a dotací podnikatelům a obcím na podnikatelské projekty (např. na výstavbu a rekonstrukce ubytovacích a stravovacích zařízení apod.), dotace pro obce na investiční akce spojené s budováním infrastruktury cestovního ruchu;
• grantů právnickým a fyzickým osobám na rozvojové aktivity cestovního ruchu (programy spojené s přípravou a realizací nových produktů cestovního ruchu - marketingové studie, projekty, poradenská a informační činnost, vzdělávání, resp. příprava lidských zdrojů).
Finanční prostředky fondu bude možné použít jako spoluúčast na projektech se zahraniční účastí (Phare, strukturální fondy Evropské unie apod.).
Časový rozvrh a indikátory
Příprava a založení fondu v průběhu let 1999 až 2000 (zákonná úprava, zahájení provozu).
Indikátory: počet realizovaných projektů, počet nově vytvořených pracovních příležitostí.
Předpokládané náklady
Fond bude mít vlastní zdroje, které se budou skládat ze státního příspěvku a dalších poplatků a příspěvků ze služeb cestovního ruchu. V roce zahájení provozu by měl disponovat 160 - 200 mil. Kč.
Priorita č. 2 - Tvorba nových produktů cestovního ruchu a regionálních produktů cestovního ruchu
V současné době neexistují ucelené regionální koncepce rozvoje cestovního ruchu. Přitom téměř 80 % území České republiky je vhodné pro rekreační účely. Je zde velké bohatství kulturních, technických a historických památek, dostatek přírodních zvláštností (chráněné krajinné oblasti, národní parky se vzácnou faunou a flórou, rybníky, jezera, krasové útvary ap.).
Specifické kulturní a folklórní atraktivity se nacházejí po celém území republiky. Existuje hustá a dobře značená síť vzájemně propojených turistických stezek a tras, trvale udržovaná Klubem českých turistů. České lázeňství je světově proslulé, má hluboké historické kořeny. Navíc ČR má jedinečnou šanci uplatnit se na trhu cestovního ruchu nabídkou nových produktů, jako např. kongresové a incentivní turistiky, kulturní turistiky a venkovské turistiky, pro které má ideální podmínky. Tato šance však zůstává stále nevyužita, o čemž svědčí mimo jiné i skutečnost, že zájem téměř 70 % zahraničních návštěvníků se soustřeďuje na hl. m. Prahu. Přitom pozitivní vliv cestovního ruchu na rozvoj regionů je jednoznačný.
Opatření č. 2
- Tvorba nových produktů cestovního ruchu.
- Tvorba regionálních produktů cestovního ruchu se zaměřením zejména na moderní formy: venkovskou turistiku, cykloturistiku, kongresovou a incentivní turistiku, kulturní a církevní turistiku apod. s přihlédnutím k podmínkám a specifikám jednotlivých regionů a trvale udržitelnému rozvoji cestovního ruchu.
Časový rozvrh a indikátory
6 let.
Indikátory: počet nových produktů cestovního ruchu, průměrná doba pobytu turistů, počet nových pracovních příležitostí.
Předběžné náklady
Lze obtížně odhadnout. V každém případě půjde o kombinaci zdrojů veřejného a soukromého sektoru. Předpoklad je, že by česká strana měla uvolnit na tyto akce ročně cca 100 mil. Kč.
Priorita č. 3 - Příprava lidských zdrojů pro oblast cestovního ruchu
Odborné vzdělání, a tím i odborná úroveň absolventů středních odborných, vyšších odborných škol a vysokých škol, ještě stále neodpovídá potřebám rozvoje cestovního ruchu.
Problémová je i příprava potřebných odborníků pro tuto oblast veřejné správy a zejména pak pro budoucí regionální orgány včetně regionálních rozvojových agentur, především pokud jde o odborníky zaměřených na regionální marketing cestovního ruchu.
Nedostatečně řešena je rovněž problematika vzdělávání dospělých. Systém není koordinován, nemá zastřešující instituci. Komplikuje se tak vzdělávání, školicí a poradenská činnost pro zájemce o podnikání a podnikatele v cestovním ruchu a ostatní pracovníky v tomto oboru (rekvalifikace, specializace, inovace vědomostí, osvěta apod.). Tento stav se pak odráží i v nedostatečné kvalitě poskytovaných služeb.
Opatření č. 3
- Zdokonalit obsah vzdělávání a profily absolventů škol pro jednotlivé oblasti cestovního ruchu (hotelnictví, služby cestovních kanceláří, regionální marketing cestovního ruchu apod.)
- Rozšiřovat formy přípravy odborníků pro oblast cestovního ruchu ve veřejné správě a v regionálních orgánech v souvislosti s přípravou na zintenzivnění spolupráce s EU.
- Prohlubovat formou vzdělávání a speciálních kurzů znalosti a dovednosti pracovníků, specialistů a podnikatelů v oblasti cestovního ruchu.
Časový rozvrh a indikátory
6 let.
Indikátory: počet umístěných absolventů škol, počet nových pracovních příležitostí.
Předběžné náklady
Lze obtížně odhadnout. V každém případě půjde o kombinaci zdrojů veřejného a soukromého sektoru. Předpoklad je, že by česká strana měla uvolnit na tyto akce ročně cca 200 mil. Kč.
Priorita č. 4 - Zvýšení a zkvalitnění rozsahu propagace a informovanosti o ČR v zahraničí a vybudování jednotného informačního systému cestovního ruchu
Současný systém státní propagace České republiky jako turistického cíle není v zahraničí dostačující, a to zejména pro
• absenci soustavné marketingové činnosti cestovního ruchu;
• nedostatečný teritoriální rozsah (propagačně nejsou např. dostatečně pokryta perspektivní teritoria severoamerická, asijská a severoevropská);
• nedostatečný počet informačních středisek v zahraničí;
• malou nabídku speciálních produktů, cílených na určité skupiny potenciálních zahraničních turistů;
• značně omezený rozsah finančních zdrojů.
V ČR je registrováno 265 informačních středisek cestovního ruchu. Nejedná se však o homogenní síť, ale organizačně, statutárně a technologicky velmi různorodý konglomerát subjektů. Informační střediska provozují městské úřady, okresní úřady, vědecké knihovny a muzea, soukromé cestovní kanceláře a občanská sdružení. Část těchto informačních středisek (cca 90) je sdružena v Asociaci turistických informačních center (ATIC). Výsledkem je:
• existence několika samostatně provozovaných turistických informačních systémů vzájemně nekompatibilních;
• absence celoplošné nabídky produktů cestovního ruchu, včetně napojení na mezinárodní informační sítě;
• neexistence standardu služeb turistických informačních středisek a center.
Opatření č. 4
- Zkvalitnit činnost ČCCR, posílit její finanční zdroje ze státního rozpočtu.
- Koordinovat tvorbu jednotného informačního systému cestovního ruchu.
- Vytvořit standardy služeb turistických informačních středisek a center.
- Vytvořit kombinovaný systém financování provozu turistických informačních středisek z veřejných a soukromých zdrojů.
Časový rozvrh a indikátory
6 let,
Indikátory: průměrná doba pobytu turistů, využití lůžkové kapacity
Předpokládané náklady
Zvýšit roční příspěvek ze státního rozpočtu na provoz ČCCR cca o 100 mil. Kč. Uvolnit ze státního rozpočtu na informační systém ročně cca 10 mil. Kč.
Priorita č. 5 - Satelitní účet cestovního ruchu
Současná úroveň české statistiky není plně srovnatelná se zeměmi OECD, neodpovídá rovněž potřebám Světové organizace cestovního ruchu (WTO) a samozřejmě potřebám Ministerstva pro místní rozvoj (neexistují přesné údaje o počtech turistů, ubytovacích kapacitách, satelitní účet cestovního ruchu ap.).
V oblasti statistiky cestovního ruchu platí pro členské země EU základní dokument směrnice č. 95/57/ES ze dne 23. 11. 1995, týkající se sběru statistických informací v oblasti cestovního ruchu. Tato směrnice není dosud v České republice plně aplikována.
Statistika neposkytuje dostatečné podklady pro formování strategických záměrů v rozvoji cestovního ruchu, včetně regionálních, a pro marketing.
Opatření č. 5
- Vytvořit novou klasifikaci činností pro odvětví cestovního ruchu (OKEČ) a zřídit satelitní účet cestovního ruchu
- Aplikovat směrnici EU č. 95/57/ES ze dne 23. 11. 1995 týkající se sběru statistických informací v oblasti cestovního ruchu.
Časový rozvrh a indikátory
Klasifikace činností v odvětví v roce 2000, postupná realizace satelitního účtu 6 let.
Indikátory: devizové příjmy z cestovního ruchu do platební bilance státu, podíl odvětví cestovního ruchu na tvorbě hrubého domácího produktu.
Předpokládané náklady
Lze je jen velmi obtížně stanovit. V tomto případě jde o vzájemnou dohodu mezi MMR a ČSÚ a sdružení prostředků ze státního rozpočtu. Předpoklad je, že stát by měl uvolnit na tuto akci ročně cca 1 mil. Kč.