Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 5 - 98
Evropská integrace


Integrační aktivity
Ministerstva pro místní rozvoj



   A. Koordinační úloha MMR

V široce chápané a pojímané regionální politice státu plní Ministerstvo pro místní rozvoj nejen vlastní specifické úkoly, ale i úkoly při koordinaci činností ostatních rezortů. Celkový rozsah činností MMR stanoví především zákon č. 272/1996 Sb., který je novelou zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem bylo v § 1 zřízeno Ministerstvo pro místní rozvoj a v § 14 takto stanoveny jeho působnosti:


§ 14

(1) Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, včetně regionální podpory podnikání, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, investiční politiky a cestovního ruchu.

(2) Ministerstvo pro místní rozvoj

  1. spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu,

  2. koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje.

(3) Ministerstvo pro místní rozvoj zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením.

(4) Ministerstvo pro místní rozvoj zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.

Koordinační úloha MMR byla potvrzena a dále rozvinuta usnesením vlády ČR ze dne 4. března 1998 č. 159k pozičnímu dokumentu pro oblast Hospodářská a sociální soudržnost (regionální politiky) pro jednání delegace ČR o dohodě o přístupu České republiky k Evropské unii, v němž mj. vláda souhlasí (výňatek):

Výraznou koordinační úlohu přisuzuje Ministerstvu pro místní rozvoj také usnesení vlády ČR ze dne 8. dubna 1998 č. 235 o Zásadách regionální politiky vlády, a to jednak při formulování a předkládání zásadních dokumentů v oblasti regionální politiky a rozvoje a jednak při následném institucionálním zajištění stanovených úkolů.

Pokud jde o dokumenty zásadního charakteru, jsou to především samy Zásady regionální politiky vlády, schválené tímto usnesením, které výrazně přibližuje Českou republiku regionální politice Evropské unie (podrobněji se budeme Zásadám regionální politiky vlády věnovat v další části). Tímto usnesením však bylo také mj. uloženo ministru pro místní rozvoj zpracovat a vládě do 30. června 1999 předložit:

Pokud jde o institucionální zajištění stanovených úkolů, bylo ministru pro místní rozvoj uloženo

Ministerstvo pro místní rozvoj také vede a koordinuje práci pracovní skupiny č. 10 Hospodářská a sociální soudržnost - regionální politika (jde o jednu z pracovních skupin Pracovního výboru pro provádění Evropské dohody), do níž delegovaly své zástupce tyto ústřední orgány státní správy:

Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo dopravy a spojů, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo kultury, Český statistický úřad.
Koordinační úlohu v regionální politice obecně a ve vztahu k regionálním rozvojovým agenturám zvláště má Centrum pro regionální rozvoj České republiky(specializovaná příspěvková organizace Ministerstva pro místní rozvoj), jehož posláním je


   B. Zásady regionální politiky

Do dubna 1998 platily v ČR Zásady regionální hospodářské politiky vlády přijaté usnesením vlády č 759 z roku 1992 v návaznosti na zákon č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání. Tento zákon zavedl do českého právního řádu termín oblast , který v podstatě vystihuje obsah pojmu region . V jeho § 13 nazvaném Podpora hospodářského rozvoje oblastí se stanoví, že Finanční příspěvky mohou být poskytovány podnikatelům v hospodářsky slabých oblastech s vážnými sociálními a ekologickými důsledky.

Zásady regionální hospodářské politiky vlády z roku 1992 odpovídaly tehdejšímu stupni poznání o potřebách hospodářského rozvoje státu a zejména tehdejšímu chápání úlohy tržní ekonomiky. V podstatě se dá říci, že omezovaly úlohu státu a jeho orgánů na podporu efektivního fungování trhu . Jak se v zásadách výslovně uvádělo, Opatření regionální hospodářské politiky jsou zaměřena pouze na iniciování a přilákání podnikatelských aktivit, které svou konkurenceschopnost musí dlouhodobě potvrdit a obhájit samy i bez asistence státu. Pro realizaci takto pojaté regionální hospodářské politiky není bezprostředně nutný samostatný zákon o regionální politice. Aktivity, které v rámci této koncepce přicházejí v úvahu, jsou v zásadě ošetřeny zákonem o podpoře malého a středního podnikání... V návaznosti na tento zákon a na Zásady regionální hospodářské politiky vlády z roku 1992 (plný text tohoto dokumentu byl uveden v Cestě do Evropské unie č. 7) vláda každoročně svým usnesením vyhlašovala programy podpory malého a středního podnikání, v jejichž příloze byly pro účely daného programu vyhlašovány hospodářsky problémové oblasti.

Poněkud omezená působnost Zásad regionální hospodářské politiky vlády z roku 1992 vedla k tomu, že Evropská komise ve svém posudku k žádosti České republiky o přijetí do EU z července 1997 uvedla, že v České republice neexistuje v podstatě žádná regionální politika. I když je toto hodnocení možná přece jen příliš příkré, je třeba uznat, že ČR předtím regionální politiku plně kompatibilní s EU skutečně neměla. Posudek Evropské komise obsahuje rovněž závěr, že ČR musí vytvořit právní, správní a rozpočtový rámec pro integrální regionální politiku a zajistit soulad s pravidly EU.

V návaznosti na Programové prohlášení vlády z 27. ledna 1998, v němž se uvádí, že vláda přisuzuje důležitý význam přijetí zásad regionální politiky v souladu s praxí politiky EU, připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj komplexní a kvalitativně nové Zásady regionální politiky vlády České republiky, které vláda schválila svým usnesením č. 235 z 8. dubna 1998. Cílem dokumentu bylo sjednotit a ustálit názor vlády na obecná pravidla pro provádění regionální politiky v České republice včetně meziministerské koordinace a správy finančních prostředků v souladu s praxí EU. Proti vládním zásadám z roku 1992 jde o výrazně širší pojetí, zejména pokud jde o:

Regionální politika je v tomto dokumentu chápána jako koncepční činnost státu, regionálních a místních orgánů, jejímž cílem je přispívat k vyváženému a harmonickému rozvoji jednotlivých regionů v České republice, ke snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a ke zlepšení regionální ekonomické struktury. Úsilí o vyvážený rozvoj však nelze chápat jako snahu zajistit naprosto stejný rozvoj ve všech regionech, neboť toto není samozřejmě v tržní ekonomice ani možné. Jde o to, aby vývoj v celém státě i v regionech byl proporcionální, nekrizový, byla umožněna rovnost příležitostí regionů a byl plnohodnotně využíván jejich demografický, přírodní, hospodářský a případně i další potenciál.

V souladu s posudkem Evropské komise, podle něhož Českou republiku stále ještě čeká zavedení právního rámce integrované regionální politiky, počítají Zásady regionální politiky vlády s přijetím zákona o podpoře regionálního rozvoje, když uvádějí: Podrobnější vymezení působnosti VÚSC na úseku regionálního rozvoje včetně vymezení vztahů s ústředními orgány, jakož i formulování regionální politiky prováděné na republikové úrovni a způsoby přípravy regionálních programových dokumentů včetně dokumentů spolufinancovaných výhledově ze strukturálních fondů EU bude vymezeno v zákoně o podpoře regionálního rozvoje. Obdobné zákony má ze zemí EU např. Francie, Německo, Finsko, ze zemí usilujících o vstup do EU jej má Maďarsko, připravuje jej Polsko a Rumunsko.


   C. Příprava na využívání strukturálních fondů

V souvislosti s projednáváním již zmíněného usnesení vlády č. 159 z roku 1998 uložila vláda ministru pro místní rozvoj předložit vládě návrh institucionálního rámce účasti České republiky na programech strukturálních fondů EU. Při vytváření podmínek pro využívání finančních prostředků strukturálních fondů EU ve prospěch České republiky je nutné provést nejprve celou řadu opatření v oblasti regionální politiky a tvorby rozvojových programů, legislativního rámce, regionální statistiky, spolufinancování programů, rozvoje lidských zdrojů a vytváření realizačních a kontrolních mechanismů. Základním podkladem pro formulaci prvního návrhu na zaměření podpor EU bude Regionální a odvětvová analýza České republiky, která má být dokončena v červnu 1998 Ministerstvem pro místní rozvoj ve spolupráci s ostatními rezorty. Na základě výsledků analýzy zpracují příslušná ministerstva ve spolupráci s regionálními, místními a ostatními zainteresovanými orgány návrhy jednotlivých subprogramů a opatření ve struktuře požadované Evropskou komisí. Celkovou koordinaci bude provádět MMR, které návazně připraví návrh Regionálního rozvojového programuna období 2 000 -- 2 006 (předpokládá se, že půjde o obdobný program typu Cíle 1 strukturálních fondů na období 1994 -- 1999).

Regionální orgány jako významní partneři při tvorbě těchto programů však zatím reálně neexistují a jejich roli dočasně supluje na jedné straně centrum, na straně druhé okresní úřady a obce. Potřebnou institucionální úrovní pro úspěšnou regionální politiku a tedy i pro využívání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU je vytvoření vyšších územních samosprávných celků, kompetenčně a ekonomicky vybavených k odpovědnosti za svůj územní rozvoj. Parlament České republiky koncem roku v obou svých komorách ústavní zákon o vzniku VÚSC (krajů) sice přijal, ale při jeho uvedení do života bude nutné přijmout více než deset souvisejících zákonů. Podle harmonogramu uvedeného v příloze k usnesení vlády ČR ze dne 23. března 1998 č. 202 k návrhu dalšího postupu vlády v reformě veřejné správy mají být zpracovány tyto zákony: v rezortu Ministerstva vnitra zákon o volbách do zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků, zákon o obcích (obecní zřízení), zákon o hlavním městě Praze, zákon o okresních úřadech, zákon o působnosti a orgánech vyšších územních samosprávných celků, zákon o správním řízení (správní řád), v rezortu Ministerstva financí zákon o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky a jinými peněžními prostředky České republiky a o rozpočtovém určení výnosu daní, zákon o obecních daních, zákon o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku vyšších územních samosprávných celků, zákon o pravidlech hospodaření s prostředky územních samospráv, zákon o hospodaření s majetkem územních samospráv. Pro úplnost dodejme, že harmonogram v této souvislosti předpokládá také přístup České republiky k Evropské chartě místní samosprávy a k Evropské rámcové úmluvě o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány.

S naším vstupem do EU souvisí i nutnost přizpůsobit se standardům EU i v oblasti územní statistiky. Jedním z kroků je přejít na systém nomenklaturních jednotek územní statistiky, nazývaný francouzskou zkratkou NUTS (Nomenclature des unités territoriales statistique). Tyto jednotky slouží statistickým účelům, ale jsou určující např. i pro regionální rozvojové akce a jejich případné subvence ze strukturálních fondů EU, do nichž přispívají všechny členské státy. V budoucnu se stanou základem pro Evropu regionů po postupném snižování významu mezistátních hranic, kdy se regiony stanou také subjekty v jednáních s dalšími regiony i mezi jednotlivými státy o obchodu, cestovním ruchu, vědě, školství, zdravotnictví, dopravě, životním prostředí aj. V EU platí, že jednotlivým stupňům NUTS odpovídá územně správní členění států. Každý stupeň je vymezen určitou velikostí, která se měří počtem obyvatel a rozlohou území. Každý stát je klasifikován na úrovni NUTS 0, přičemž jeho územní jednotky se zařazují do pěti úrovní. Např. NUTS 1 mívají několik milionů obyvatel, což např. v Německu představují jednotlivé spolkové země. Orgány EU pokládají 14 krajů, zřízených v ČR ústavním zákonem z prosince 1997, za NUTS 3, nynější okresy odpovídají NUTS 4 a obce NUTS 5. Subvence EU směřují převážně do regionů velikosti NUTS 2, které však Česká republika nemá (odpovídající počet by byl 5 -- 6). Z tohoto důvodu bude pravděpodobně zapotřebí vytvořit několik skupin VÚSC, bez politického a správního významu, avšak na základě fungujících regionálních vazeb a velikostně se co nejvíc blížících obvyklému průměru EU.

Bude také potřebné dořešit otázku spolufinancování (kofinancování) regionálních programů nejen na úrovni regionálních subjektů, ale také na úrovni státního rozpočtu. I když princip adicionality (doplňkovosti) uplatňovaný v EU vychází ze zásady, že finanční prostředky státu nejsou většinovým, ale pouze doplňkovým zdrojem, který přispívá k podpoře aktivit vznikajících v regionech, přece jen půjde o to, vyčlenit na využívání strukturálních fondů EU dostatečné prostředky. Zjednodušeně řečeno, čím více si budeme schopni připlatit , o to (a ještě mnohem více) budeme moci ze strukturálních fondů získat. Určitý problém je také v tom, že státní rozpočet České republiky je nyní sestavován pouze na období jednoho roku a bude jej proto zřejmě nutné doplnit o institut dlouhodobého rozpočtového výhledu. Ten je v EU, pokud jde o strukturální fondy, sedmiletý.

Odbor integrace a strukturálních fondů

Obsah Úvodem Bytová politika Cestovní ruch Regionální politika Evropská integrace Územní plánování

web & design , redakční systém