Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 2 - 98
Evropská integrace

Vztahy mezi vládami a místními samosprávami v zemích Evropské unie

V období od září 1997 do prosince 1997 zpracoval tým odborníků z Birminghamské univerzity ve složení prof. K.J. Davey, H.J.B. Allen, Dr. P.A. Watt a prof. G. Marcou z univerzity v Lille s podporou prostředků z programu PHARE studii nazvanou "Vztahy mezi ústřední a místní správou".

Studii zadalo Ministerstvo pro místní rozvoj s cílem získat přehled o vztazích mezi ústředními institucemi a municipalitami v zemích Evropské unie. Šlo především o to, zda je možné v zemích se standardními demokratickými systémy nalézt obdobu informační metodické pomoci obcím, městům a jejich sdružením na celkovém pozadí ekonomických a právních vztahů. Jako součást těchto vztahů je brána v úvahu i role možného regionálního mezistupně.

Konkrétní jednotlivé části zadání studie přitom vycházely z aktuálních problémů municipalit v České republice s cílem ověřit, zda jsou (nebo v minulosti byly) obdobné tendence obvyklé i v zemích Evropské unie, popř. jak jednotlivé země přistupují k jejich řešení, a zda je možné tato řešení využít i při iniciování nových právních úprav v oblasti veřejné správy.

Zadání, a tím i studie, si však nečiní nárok na podrobné, vyčerpávající srovnání systémů státní správy a samosprávy, popř. způsobů hospodaření obcí.

Autoři studie doporučili užší zaměření na Velkou Británii (zde zejména na Anglii), Dánsko, Francii a Nizozemí, což dostatečně reprezentuje navzájem odlišné systémy místní veřejné správy (státní správy a samosprávy) s odlišnými rozsahy kompetencí, právní a administrativní kulturou, ekonomikou a úrovní ingerencí centrálních vlád. Dílčí srovnání a odkazy ve studii přitom zahrnují i ostatní členské země Evropské unie, včetně Německa, Itálie a Švédska. Uvedené hlavní země, o nichž byly zpracovány výchozí případové studie využité pro výsledné souhrnné porovnání, byly vybrány se snahou vyhnout se komplikacím, vyplývajícím z uspořádání federálních a quasi-federálních systémů (např. Německo, Itálie, Španělsko).

Text souhrnného porovnání je rozdělen na dvě základní části. První pojednává o jurisdikcích a funkcích správních orgánů, druhá o místní správě ve vztahu k místní ekonomice.

Nyní zveřejňujeme první část, druhou část naleznete v příštím čísle Věstníku.

Odbor regionální a municipální politiky
Ing. Oldřich Praus


Jurisdikce a funkce demokratických místních správních orgánů

1.0 Role ústřední správy při ustavení a pozměňování pravomocí a funkcí samosprávných obcí. Aparát upravující vzájemné vztahy mezi ústřední správou a místními orgány, zvláště v oblasti legislativy, finančního a personálního řízení a poskytování místních služeb.

1.01 I na souboru čtyř nefederálních západoevropských demokracií, které byly předmětem šetření v rámci tohoto projektu, jmenovitě Dánska, Francie, Velké Británie a Nizozemska, bude patrná překvapující různorodost struktury jejich místní správy. Všechny čtyři systémy mají své výhody a nevýhody a bylo by chybou předpokládat, že některá z nich, nebo že vůbec kterýkoliv evropský systém by mohl sloužit jako zcela uspokojivý model pro místní správu v České republice. Ovšem každý z těchto čtyř systémů vykazuje znaky a vlastnosti, které mohou být relevantní a užitečné při budování a posilování vyhovující místní správy v České republice.

1.02 Naprostá autonomie pro místní správu nepřichází v úvahu, protože pak by ve skutečnosti reprezentovala samostatný národ či stát. Nicméně platí, že prakticky všechny země Evropské unie se připojily k Chartě místní samosprávy Evropské rady a tím akceptují, že "princip místní samosprávy bude uznán v národní legislativě, a když to bude reálné, také v ústavě".

1.03 Velká Británie nemá na rozdíl od ostatních třech zemí psanou ústavu. Přestože jsou místní správní orgány "uznány národní legislativou" v tom smyslu, že jsou zřizovány zákony parlamentu, mohou být opět takovými zákony rušeny. Tuto legislativu navrhuje ústřední správa a zákony mohou být kdykoliv snadno pozměněny dalšími zákony - jak bylo ostatně doloženo častými reorganizacemi místní správy ve Spojeném království v posledních letech.

1.04 Ve všech třech kontinentálních zemích, které byly předmětem šetření, jsou místní správy chráněny ústavou. V Dánsku a Nizozemsku navíc právo zaručuje, že ústřední legislativní normy, které mají ekonomický dopad na místní správní orgány, musí být předem projednány s asociacemi místních správ. Tato ústavní ochrana ale nedokázala v těchto dvou zemích zabránit změnám: konkrétně šlo o to, že řada místních orgánů byla zrušena nebo sloučena se svými sousedy, a že výsledné větší orgány pak převzaly na sebe četné pravomoci a funkce - někdy navzdory počátečnímu odporu státních zaměstnanců a politiků z ústředních ministerstev, kteří se obávali ztráty svého kontrolního vlivu.

1.05 Na druhé straně ve Francii byl politický odpor vůči podobným změnám tak silný, že prakticky nedošlo k žádné redukci v počtu základních místních správních orgánů (i když by francouzský parlament v principu mohl takové změny prosadit stejně snadno jako britský). Tabulka 1 dokládá, jak to kontrastuje se změnami v mnoha dalších evropských zemích. Jednu dobu probíhala ve Francii rozsáhlá diskuze o optimální velikosti správních orgánů, ale tradice v kumulaci mandátů (cumul des mandats), jejímž důsledkem je skutečnost, že mnoho politiků centrální sféry zastává zároveň funkci starosty nebo primátora ve svém obvodu, vedla k tomu, že podobné změny se setkávaly jen s nepatrnou politickou podporou. Ovšem vzájemné vztahy mezi "místními komunitami" a mezi nimi a vyššími stupni správních orgánů se v posledních letech změnily výrazným způsobem.

Tabulka 1
Změny v počtu místních správních orgánů v západní Evropě
Zeměpřed 1950polovina 70.letpolovina 90.letsnížení 1950-92 %
Rakousko 3.999 3.183 2.417 42
Belgie 2.669 2.359 589 78
Dánsko 1.387 277 275 80
Francie 38.814 36.489 36.433 5
Německo (Záp.) 24.512 14.242 8.426 67
Velká Británie* 2.028 521 457 76
Řecko 5.959 6.037 5.760 1
Itálie 7.781 8.056 8.100 -
Lucembursko 127 126 118 7
Nizozemsko 1.015 862 647 36
Norsko 744 445 454 41
Portugalsko* 303 303 305 -
Španělsko 9.214 8.655 8.082 12
Švédsko 2.281 464 284 87
Švýcarsko 3.097 3.072 3.039 2
* není zahrnut nejnižší stupeň (farnosti/freguesias)

Upravil Smith (1985) a Norton (1994); prameny: Rada Evropy (1981, 1994); Harloff (1986) a publikace místních správ v jednotlivých zemích
Je třeba poznamenat, že tato a podobné tabulky (viz např. Smith (1985), str. 69 a Sharpe v Dente ç Kjellberg (1988), str. 99) nejsou vždy vzájemně srovnatelné; v 50. a 60. letech měla jen Anglie přes 8.000 farností mimo Londýn; šlo o zákonné jednotky místní správy, které více připomínaly francouzské a německé obce než městské a venkovské okresy.


1.06 V Nizozemsku a Dánsku existuje silný smysl pro partnerství mezi různými stupni místní správy. Všechny úrovně místní správy poskytují svým občanům služby a zbývá jen úkol rozhodnout, který stupeň dokáže poskytovat určitou službu nejefektivněji. "Role ústřední správy se změnila z primárně kontrolní na víceméně poradní." Poznámka I V Británii a Francii, kde se dosud projevuje tradice mocné centralizované monarchie, mají daleko větší smysl pro hierarchii a pro podřízenost místní správy vůči ústřední (i když v Británii se neprojevuje smysl pro hierarchii mezi jednotlivými stupni místní správy); místo toho se v Británii prosazuje dokonce soutěžení mezi ústřední a místní správou o vzácné zdroje. Ve Francii byla ale po roce 1982 dlouho udržovaná tradice poručnictví (tutelle) (tj. důsledného dohledu zástupců ústřední správy) téměř úplně nahrazena jen prostým přezkumem legálnosti - nic víc.

1.07 Ve všech čtyřech zemích se rozlišuje mezi funkcemi místní správy, které jsou jí delegovány jako zástupci ústřední správy, a funkcemi, které spadají do její vlastní autonomní kompetence. Při výkonu funkcí "zástupce" (například zápis narození dítěte, svatby a smrti) nemohou správní orgány uplatňovat téměř žádnou diskreční pravomoc: předpisy formulují ústřední orgány a místní orgány je musí důsledně dodržovat. Ale i údajně "autonomní" funkce jsou často funkcemi obligatorními, při jejichž výkonu mají místní orgány k dispozici jen malou diskreční pravomoc.

1.08 Ve Velké Británii jsou "autonomní" funkce místní správy omezeny ještě více v tom smyslu, že místní orgány nemohou vykonávat žádné aktivity, pokud k ním nebyly specificky zmocněny parlamentem: znamená to, že pokud konkrétní legislativní norma nepřiděluje danou funkci do kompetence místního orgánu, bude většina úkonů spojených s jejím zajišťováním považována za překročení pravomocí (ultra vires) a bude prohlášeno za nezákonné, bude-li žalována u soudu. Je povinností úředníků místní správy varovat zastupitele před úkony, které potenciálně budou znamenat překročení pravomocí (ultra vires) a jestliže přesto takový úkon provedou, mohou být postiženi suspendováním nebo pokutou.

1.09 V ostatních třech zemích - stejně jako v České republice - jsou místní správy v principu omezovány v menším rozsahu, pokud přitom plní své obligatorní povinnosti. Zpravidla mohou provést jakoukoliv akci nebo úkon, o kterých soudí, že jsou v zájmu jejich občanů, pokud není zřejmé, že legislativa takovou činnost zakazuje nebo postoupila kompetenci k jejímu výlučnému provádění jinému orgánu či instituci. Poznámka II Ve Francii a Nizozemsku mají vyšší vládní úředníci právo a povinnost takové úkony přezkoumávat a eventuálně anulovat. Na druhé straně v Dánsku má právo protestu jen místní občan nebo daňový poplatník - a v takovém případě může být záležitost předána k přezkoumání regionální radě pro dohled.

1.10 Značný zájem vyvolaly experimenty s tzv. "svobodnými obcemi" ve skandinávských zemích. "Svobodná obec" je patrně spíše zavádějící označení, protože tyto místní orgány se netěší o mnoho větší svobodě, než vyplývá z práva experimentovat v rámci vlastních interních organizačních, finančních a administrativních struktur. Jsou jim uděleny určité výjimky z platných zákonů a mohou požádat o další konkrétní výjimky nebo zjednodušení procedur, respektive mají možnost převzít na sebe od vyšších orgánů určité odpovědnosti a rozhodovací pravomoci. Prokáže-li se úspěšnost těchto experimentů, mohou být případně rozšířeny na některé další nebo všechny orgány místní správy.

1.11 Rozsah "svobody", která je místním správám poskytována v rámci této koncepce "svobodné obce", je ve skutečnosti omezen. Navíc není tato svoboda zadarmo. Následující extrakty mohou být v tomto smyslu poučné: "Základním záměrem ústřední správy ve skandinávských zemích bylo... omezit růst výdajů místní správy a prosadit větší efektivnost... Rovnost, demokracie a efektivnost tvořily vždy pilíře společenského a politického života ve Skandinávii. V posledních letech se ale projevovala větší ochota akceptovat nerovnost za cenu větší efektivnosti a účelnosti při zabezpečování a poskytování sociálních služeb". Podmínkou koncepce "svobodných obcí" - "Je nejen ochota ústřední správy slevit ze své role kontrolora místní správy, ale také přání a ochota místních správ uplatňovat větší diskreční pravomoc... A tento záměr nelze chápat jako explicitní snahu o zvýšení místní autonomie, naopak skandinávské experimenty se svobodnými obcemi je třeba spíše považovat za součást přechodu z přímých na nepřímé formy kontroly, uplatňované ústřední správou... a stejně tak nikoliv jako plán na zvýšení místní autonomie nebo pokračování ústřední kontroly, ale spíše jako plán na určité zvýšení místní autonomie a pokračování ústřední kontroly... přitom překlenovacím cílem experimentů se svobodnými obcemi je pro mnohé činitele zvýšení efektivnosti a účelnosti... s tím, že všechny experimenty musí být pro národní vládu nákladově neutrální, tj. nesmí přinášet ekonomické důsledky, které by u ní vyvolávaly další výdaje".Poznámka III

1.12 Když se nyní zaměříme na skutečné uplatňování kompetencí ze strany místní správy, zjišťujeme, že v Evropské unii se v tomto směru nevyskytuje žádný standardní model. Následující pasáže přinášejí souhrn o uplatňování hlavních kompetencí ze strany místní správy v jedenácti členských státech EU: Rakousku, Belgii, Británii, Dánsku, Francii, Německu, Itálii, Nizozemsku, Portugalsku a Španělsku. Z přehledu jsou vyloučeny funkce uplatňované zemskými vládami v Rakousku a Německu a na úrovni regionálních správ Belgii, které také mají federativní statut. Naopak do přehledu jsou zařazeny funkce, které byly svěřeny vyšším stupňům místní správy.

1.13 Shodné odpovědnosti: ve všech jedenácti státech je místní správa odpovědná (včetně základního i vyšších stupňů) za:

1.14 U ostatních hlavních kompetencí se situace v dělbě mezi ústřední a místní správou, respektive soukromým sektorem v předmětných jedenácti zemích liší, přitom podíl místní správy je možno definovat následovně:

Školství

V Británii, Dánsku a Švédsku uplatňuje místní správa plnou zodpovědnost za školství prvního i druhého stupně, ovšem s tím, že učební náplň a standardy vycházejí z národní politiky (britské místní orgány jsou žádány, aby delegovaly rozsáhlé pravomoci řídicím orgánům škol, v nichž jsou zastoupeni rodiče, navíc některé školy se spravují samy a jsou financovány přímo vládou).

V Rakousku, Belgii, Francii, Německu, Itálii a Nizozemsku odpovídá místní správa za výstavbu, vybavení a údržbu budov škol prvního a druhého stupně, nikoliv ale za zaměstnání nebo dohled nad učiteli. Stejné je to v Portugalsku, ale jen ve vztahu ke školství prvního stupně.

Nemocnice
Vyšší stupně místní správy odpovídají za nemocniční služby v Dánsku, Itálii a Švédsku.
Sociální dávky
Státní dávky spravuje místní správa v Dánsku a Švédsku. Britské místní správní orgány spravují příplatky na bydlení a úlevy na místních daních.

Místní správy poskytují "sociální síť" jako doplněk ke státním dávkám v Rakousku, Belgii, Francii, Německu, Itálii, Nizozemsku a Portugalsku.

Cesty
Místní správy ve všech zemích s výjimkou Portugalska mají na starosti údržbu místních a regionálních cest. Britské místní orgány zabezpečují rovněž údržbu národních dopravních tepen (a u dálnice jen jako zástupci ústřední správy).
Veřejně prospěšné podniky
V Británii byly služby v dodávkách vody, plynu, elektřiny a ve správě kanalizace zprivatizovány, ale jsou nadále regulovány národní legislativou. Ve zbývajících deseti zemích jsou tyto služby stále v odpovědnosti místní správy, i když jsou zpravidla zadány k zabezpečení formou koncesí společnostem, které tyto aktivity vykonávají na národní nebo regionální úrovni. Ve vlastnictví těchto společností se mezi citovanými zeměmi projevují značné rozdíly.
Požární ochrana
Patří mezi úkoly místní správy v Rakousku, Belgii, Británii, Dánsku, Německu, Nizozemsku a Španělsku.
Policie
Městská policie, která dohlíží na silniční provoz a prosazuje vyhlášky místní správy, působí paralelně v souladu s národní policií ve Francii, Německu a Itálii. V Británii neexistuje policie na národní úrovni; na hrabskou policii dohlíží speciální výbory reprezentující místní správy a magistráty.

1.15 Ukazuje se, že rozsah funkcí, svěřených českým samosprávným obcím, se v rámci evropského spektra nachází někde uprostřed. České místní správní orgány zabezpečují většinu funkcí, které jsou považovány za shodné či společné obcím (odstavec 1.13), i když sociální služby nemusí být obligatorní. Budují, vybavují a zabezpečují údržbu škol, nezaměstnávají ale učitele. Jsou podílníky na veřejně prospěšných společnostech a nadále poskytují pro zajištění jejich služeb značnou část kapitálových investic. Podíl na zabezpečování veřejné dopravy, požární ochrany a místní policie je v praxi vyhrazen pro větší města.

1.16 Ze srovnání s praxí v Evropské unii nevyplývají žádné důvody pro omezení stávajících kompetencí místní správy v České republice. Praxe v některých zemích, hlavně severněji položených, může být vodítkem pro rozšíření těchto kompetencí, to ale bude záviset na vytvoření správních orgánů, které by byly dostatečně velké pro daný účel, tj. na úrovni regionální nebo asociace obcí, pokud vznikne.


2.0 Význam velikosti a struktury pro kompetence a životaschopnost /územních/ místních orgánů, a to samostatných nebo fungujících v dobrovolné či obligatorní spolupráci s dalšími.

2.01 Základním problémem místní správy je vždy konflikt dvou žádoucích principů: na jedné straně úsilí o demokracii a na druhé straně úsilí o efektivnost. Občané, kteří žádají efektivní záruku svých demokratických práv, jsou zároveň spotřebiteli, kteří požadují, aby byly veřejné služby poskytovány co nejlevněji a nejefektivněji. Místní zastupitelé musí proto uvést svou zastupitelskou funkci do rovnováhy se svými manažerskými odpovědnostmi. Odpovědnost, která je podmínkou prvního postulátu, ukazuje na potřebu malých správních orgánů, které budou velmi blízké jednotlivým občanům, zatímco profesionalita, která je podmínkou druhého postulátu, volá po výhodách z velikosti, které skýtají velké správní jednotky. Tabulka A ukazuje, jak odlišně reagovaly různé evropské země v posledních dekádách na toto dilema.

2.02 Evropská unie podporuje naplňování principu "subsidiarity" - jmenovitě v tom smyslu, že výkon funkcí je třeba přidělovat nejnižší správní úrovni, na které mohou být uplatňovány kompetentním způsobem. Ovšem -"Velikost místního správního orgánu determinuje jeho kvalitu více než kterýkoliv další jednotlivý faktor. Ovlivňuje rozsah, v jakém mohou vedoucí zvolení zástupci a placení zaměstnanci ovládat či osvojit si činnost místního orgánu jako celku, dosah a míru specializace úředníků i mnohé další záležitosti".Poznámka IV

2.03 Drastické reformy v Anglii počátkem 70. let vedly k tomu, že v současnosti slouží nejmenší autonomní místní orgán více jak 24.000 lidem a že průměrný počet obyvatel základních jednotek místní správy překračuje 100.000, což je značně vyšší číslo než v kterékoliv jiné evropské zemi. Navíc tento proces redukoval počet zastupitelů místní správy natolik, že i v těch nejmenších místních správních orgánech reprezentuje každý zvolený zastupitel asi 2.000 voličů, a v těch větších dokonce 10.000. Poznámka V Tyto údaje kontrastují se situací ve zbytku Evropské unie, kde připadá jeden zastupitel v průměru na 250 až 450 voličů.

2.04 Takový přístup, který upřednostňuje velké jednotky místní správy, se vyvinul v době, kdy se očekávalo, že většina místních funkcí bude vykonávána interně, a že služby budou poskytovány přímo vlastními zaměstnanci místních správ. Za takových okolností skýtaly větší jednotky výhody z velikosti a zaručovaly prostředí, v němž bude možno s úspěchem dosáhnout větší specializace jednotlivých útvarů. Ovšem v současnosti rozvoj takových nových přístupů, jako je výběrové řízení a deregulace, vedl k tomu, že velikost jednotky se ve skutečnosti stává méně relevantním aspektem, protože se očekává, že místní správy budou sotva něco více než "zmocňovací" orgány; přesto nevzbudily návrhy na vytváření daleko menších správních jednotek zájem vedoucích britských politických stran. Poznámka VI

2.05 Stejně tak není vůbec pravděpodobné, že dánské nebo nizozemské místní správy se vrátí ke své někdejší malé velikosti. V těchto zemích byl v průběhu minulých třiceti let velký počet tradičních místních správ rovněž zredukován - konkrétně v Nizozemsku z více jak tisícovky na 625 (s průměrným počtem obyvatel 24.000) a v Dánsku z 1.388 na pouhých 275 (s průměrným počtem obyvatel 19.000). V Dánsku je podle všeho předmětný proces už ukončen Poznámka VII a jen velmi málo samosprávných obcí má nyní méně než 4.000 obyvatel; přitom se zde má za dané, že "neexistují žádné důkazy o tom, že větší jednotky místní správy (tj. s více jak 20.000 - 50.000 obyvateli) by byly efektivnější než stávající, spíše naopak". Poznámka VIII V Nizozemsku nicméně snižování počtu jednotek stále pokračuje, a to se záměrem, že v budoucnu by žádná místní správa neměla sloužit méně jak 8.000 obyvatel. Pro mnohé účely se i tato velikost jeví jako nedostatečná, ale v současnosti probíhají líté spory o nejlepší alternativní struktuře - zda to může být nucené slučování s cílem dosáhnout minimálně počtu 15.000/18.000 obyvatel v samosprávné obci nebo převod obecních správních funkcí na provincie či zmenšení velikosti stávajících provincií.

2.06 S tím nápadně kontrastuje Francie, kde je i dnes více jak 36.000 samosprávných obcí, z nichž přes čtyři pětiny má méně než 2.000 obyvatel. Obdobná struktura v současnosti převažuje v České republice, protože v rámci přirozené reakce na nucené slučování za totalitního režimu v 70. a 80. letech došlo k obratu směrem k územnímu rozdrobení, které bylo charakteristické pro předkomunistické Československo. V roce 1947 bylo v této zemi 11.641 samosprávných obcí, do roku 1989 byl jejich počet redukován na 4.104, aby v roce 1993 stoupl opět na hodnotu přes 6.000, z nichž 80 % má méně než tisíc obyvatel. Tento proces dále pokračuje, protože podle nové ústavy je daleko snazší obce rozdělovat než spojovat.

2.07 S ohledem na tento historický vývoj se zdá vysoce nepravděpodobné, že by Česká republika napodobila politiku slučování místní správy, uplatňovanou v Nizozemsku a Dánsku, nebo že by dokonce počítala s tak obrovskými základními jednotkami, jaké jsou v Británii. Z pohledu významu velikosti místních orgánů by proto Česká republika měla hledat svůj model především ve francouzském přístupu: viz diskuzi o mezistupňových úrovních správy, která následuje dále /sekce 4/.


3.0 Příležitosti pro účast občanů na místním rozhodování

3.01 Koncepce zvýšené přímé účasti občanů na fungování místní správy se stávala v západní Evropě stále více přijatelnou od první participace občanů na procesu územního plánování měst v 60. a 70. letech. V předcházející etapě byly považovány za dostatečný prostředek kontroly nad místními zastupiteli a výkonnými funkcionáři periodické volby, ale v posledních letech si občasné začali více uvědomovat svá práva jakožto spotřebitelé veřejných služeb. V důsledku toho stále více požadovali, aby byli jejich zastupitelé činění zodpovědnými kdykoliv a neustále. Cílem takové odpovědnosti není jen prostá ochrana zdrojů, ale - což je důležitější - záruka, že služby budou poskytovány těm, kteří věnovali na tyto účely prostředky (např. zaplatili své daně). Za neméně důležité je považováno, aby se tato odpovědnost realizovala prostřednictvím nikoliv "kontrolovatelnosti" následně po události, ale spíše prostřednictvím "transparentnosti operace v okamžiku, kdy se příslušné prostředky vynakládají.

3.02 Ve většině západoevropských zemí je nyní vynakládáno úsilí k zabezpečení toho, že správní procesy budou otevřenější, a že všechny potřebné informace budou snadno dostupné. Dánské samosprávné obce byly zvlášť aktivní ve snaze změnit postoje státních zaměstnanců a veřejnosti. V Británii nedávno přijatá legislativní norma zavázala místní správní orgány (nikoliv ale tradičně tajnůstkářskou národní vládu) k rozsáhlému zpřístupňování informací a navodila vznik řady "občanských chart", které definují práva obyčejných lidí ve většině sfér veřejného života.

3.03 V mnoha zemích umožňují nyní zastupitelstva občanům, aby byli přítomni a aby se dokonce účastnili na rokování nebo na práci podvýborů (i když je někdy takový přístup doprovázen rizikem, že velmi hlasitým, ale nereprezentativním minoritním aktivistickým skupinám, bude takto dána možnost nepřiměřeného ovlivňování). Zejména ve velkých městech jsou nyní pravomoci často delegovány místním výborům, které reprezentují malé komunity uvnitř většího správního orgánu. Ovšem osoby, které jsou do takových výborů kooptovány, jakkoli velkými odborníky mohou být, dostávají zřídka jinou než poradní roli - bez hlasovacího práva, poněvadž nebyly voleny a nejsou v důsledku toho odpovědné občanům. Jen několik výborů ve velkých nizozemských městech dává kooptovaným členům právo hlasovat v rámci rokování výboru, ale to je skutečně neobvyklá praxe. Techničtí experti v zemích EU jsou málokdy ochotni kandidovat ve volbách, zatímco většina politiků se nevyzná - a někde dokonce dává najevo pohrdání - v technických záležitostech; to se nicméně považuje za jednu z nezbytných cen za demokracii.

3.04 Uživatelské rady se rovněž těší přízni, jmenovitě v Dánsku a Spojeném království, protože dávají "spotřebitelům" možnost vykonávat kontrolu nad řízením škol, veřejné dopravy, domovů pro staré lidi a dalších institucí. Navíc ve všech čtyřech zemích, které byly předmětem našeho šetření, jsou dokumenty o ochraně prostředí a věcném územním plánování veřejně přístupné a významné projekty jsou předmětem procedury veřejného šetření.

3.05 Zastupitelé jsou dnes často povinováni pravidelně předstupovat před své voliče a ve Francii si může určený podíl zastupitelů a/nebo voličů vyžádat uspořádání referenda k záležitostem místního významu. Zavedení instituce "ombudsmana" v několika zemích, které následovaly praxi skandinávských zemí, znamená další způsob, jehož prostřednictvím mohou občané volat veřejné orgány k zodpovědnosti bez potřeby uchýlit se k nákladnému soudnímu řízení.


4.0 Charakter, struktura a kompetence mezistupňových orgánů vlády nebo správy a jejich vztahy s obecními správními orgány

4.01 Instituce Evropské unie mají tendenci dávat přednost "regionům" o víceméně srovnatelné velikosti, protože se tím vylučují anomálie v jednání se státy, které se liší počtem obyvatel, počínaje Lucemburskem s třetinou milionu a konče Německem s téměř osmdesáti miliony obyvatel. Členské státy EU nemají přirozeně žádnou povinnost vytvořit takové regiony ani rozšířit jejich pravomoci a některé vlády - jmenovitě v Británii, Španělsku a Itálii - projevovaly vůči takovým ideám až do nedávna kritický postoj, obávajíce se, že by tyto přístupy mohly podnítit separatistické tendence. Ve Spojeném království jsou navíc základní místní správní orgány už nyní tak velké, že potřeba regionálního stupně není nikterak naléhavá; ve skutečnosti poslední změny vedly k tomu, že pro většinu obyvatel v této zemi je nyní k dispozici pouze jeden stupeň místní správy.

4.02 Ovšem téměř všechny hlavní sféry správní politiky vyžadují, aby rozhodnutí byla přijímána na několika různých úrovních. Takže tam - jako je tomu ve Francii nebo České republice - kde jsou základní místní správní orgány příliš malé a země sama je dostatečně velká, vzniká evidentní potřeba nejméně jednoho dalšího správního stupně. Má-li být tento stupeň poskytovatelem služeb, bylo by lepší, aby fungoval pod přímou demokratickou kontrolou. Má-li ale mít kontrolní pravomoci nad menšími místními orgány, může být žádoucí držet tuto úroveň mimo politickou arénu, tj. v duchu francouzských správních soudů, britské auditorské komise nebo široce obdivované skandinávské instituce "ombudsmana". Když je oním kontrolním orgánem s funkcí dohledu volená instituce (jako jsou nizozemské provincie), existuje pak potenciální nebezpečí sporu, kdykoliv bude mít tento orgán jiné politické složení a orientaci než místní správy, nad nimiž uplatňuje kontrolu. Poznámka IX

4.03 Diskuze probíhající v České republice napovídá, že počet navrhovaných regionů by se mohl pohybovat v rozmezí od několika (tj. od osmi) až po pětadvacet. Při vytvoření menšího z obou uvedených počtů by byl příslušný orgán poněkud vzdálen od občanů, a to by si vyžadovalo buď pokračující působení stávajících okresů (případně srovnatelných správních útvarů) pro řadu účelů, a nebo by obce měly být podněcovány či povinovány spolupracovat a vytvářet tak společenství, která by byla dostatečně velká a zaručovala poskytování efektivních služeb.

4.04 Musíme nicméně připustit, že dobrovolná spolupráce mezi místními správami byla ve většině zemí spíše neobvyklým jevem a byla proto nevyhnutelná určitá forma nátlaku nebo přesvědčování. To může probíhat statutární formou (jakou mají společné správní orgány zřizované v anglických metropolitních okresech s posláním převzít na sebe funkce, které byly zabezpečovány zrušenými metropolitními hrabstvími), respektive formou finančního či jiného nátlaku, jako je tomu ve Francii: když se na nějakém opatření shodnou samosprávné obce reprezentující více jak tři čtvrtiny obyvatel dané oblasti, mohou být zbývající přinuceny k tomu, aby se připojily, nebo aby se konkrétní služby, jíž se dané opatření týká, vzdaly. V tomto směru se francouzské zkušenosti zdají být zvlášť relevantní - zejména pak zcela nová územní koncepce "pays" ("území"), což je vícefunkční společný orgán malých samosprávných obcí. Poučný je rovněž nizozemský systém "společných předpisů".

4.05 Otázka vhodné velikosti takových mezistupňových institucí je bezprostředně svázána s dělbou funkcí a kompetencí mezi různými stupni. Proto je důležité zde přesně definovat, jaké pravomoci navrhují ústřední orgány k předání regionům, a jaké kompetence převezmou regiony od obcí. Ke zvážení jsou zde ale i politické aspekty. Přímo volení zastupitelé v hustě obydlených oblastech (jako například v někdejším Velkém Londýně) budou schopni uplatňovat nárok na "mandát" podpořený velkým podílem obyvatel země a budou se proto čas od času pravděpodobně dostávat do vážných konfrontací s ústřední správou. Menší jednotky takové nebezpečí nepředstavují, ale na druhé straně mohou být příliš malé, aby dokázaly úspěšně spravovat tak nákladné a složité místní služby, jako jsou dopravní sítě nebo veřejně prospěšné podniky či nemocnice.

4.06 Vcelku evropské zkušenosti podle všeho dokládají, že regionální orgány jsou úspěšné tehdy, jsou-li v maximální možné míře založeny na "přirozených" sociálně geografických nebo etnických regionech, i když důsledkem tohoto přístupu jsou pak větší rozdíly ve velikosti jednotlivých regionů. Dále je žádoucí snažit se o vyhrazení kompetence k výkonu určité funkce vždy jen jednomu konkrétnímu stupni správy. "Šedé" oblasti překrývající se odpovědnosti vedou téměř nevyhnutelně buď k duplicitě nebo zanedbání určitých funkcí ze strany různých správních stupňů - nebo ke konfliktu mezi nimi. To bylo problémem zejména ve Francii.

4.07 Rozdělení kompetencí mezi základní a vyšší stupně místní správy se mezi jednotlivými zeměmi velmi liší, do určité míry v závislosti na velikosti správních orgánů základního stupně. V některých zemích došlo k jasné dělbě funkcí mezi správními stupni, např.:

  1. V Británii odpovídají hrabství za školství prvního i druhého stupně, za veškeré cesty a veřejnou dopravu, za sociální služby, knihovny, likvidaci odpadu (nikoliv ale za jeho sběr), strategické územní plánování a využití půdy, za požární ochranu a za ochranu spotřebitele (to vše patří pod odpovědnost správních orgánů jediné vrstvy, respektive společných rad ve větších městech).
  2. V Dánsku se kraje starají o nemocnice, spravují sociální dávky a odpovídají za regionální cesty a vyšší školy druhého stupně (gymnázia).
  3. Ve Švédsku provozují kraje nemocnice (s výjimkou tří velkoměst), pečují o speciálně handicapované lidi a zabezpečují specifické formy technického školství.
To všechno jsou země, kde byly malé základní správní orgány slučovány, takže všechny jsou nyní schopny plnit úkoly, které jím byly svěřeny.

4.08 V ostatních zemích je dělba mezi jednotlivými správními stupni méně jasná. Například francouzské departmenty a německé kraje (landkreise) mají stejnou základní odpovědnost za budovy škol druhého stupně a jejich vybavení a za sociální pomoc, ale mohou se přitom o tyto odpovědnosti podělit s většími samosprávnými obcemi. V Belgii, Francii a Německu jsou odpovědnosti vyššího stupně správy uplatňovány buď paralelně s obecní správou (platí to například v oblasti rekreačních a kulturních zařízení), nebo jsou odpovědné za zbývající úkoly, např. za údržbu cest tam, kde mají samosprávné obce nedostatečnou kapacitu. Neexistence jasné dělby kompetencí mezi jednotlivými správními stupni v této druhé kategorii zemí vyplývá zčásti z rozdílné velikosti orgánů nižšího stupně a zčásti z přežívání malých obecních orgánů. Správní orgán vyššího stupně musí kombinovat dvě role:

  1. zabezpečovat služby ve velkých spádových oblastech a
  2. doplňovat obecní služby v menších komunitách.

4.09 Zákonná kontrola nad místními správami se v Británii uskutečňuje prostřednictvím běžného soudního systému a okresního auditora. Nizozemské provincie si vyhrazují nad samosprávnými obcemi několik málo kontrolních pravomocí, ale ty jsou (s výjimkou oboru územního plánování měst a venkova) omezeny na následný přezkum legálnosti obecních rozhodnutí, bez posuzování jejich rozumnosti či kvality. V Dánsku se kontrola uplatňuje buď na úrovni krajů nebo ústřední správy, a to prostřednictvím regionální rady pro dohled, která je v každé příslušné oblasti tvořena čtyřmi krajskými zastupiteli a krajským guvernérem (funkcionář jmenovaný ústřední správou). Ve všech třech zemích existuje také "ombudsman" vybavený právem zpochybňovat a posuzovat uplatňování pravomocí místní správy.

4.10 Napoleonský systém poručnictví (tutelle) (tj. těsného dohledu nad místními aktivitami ze strany prefekta, v jeho funkci zástupce ústřední správy) ve Francii byl do značné míry zavržen; místo toho se standardním postupem stal následný přezkum legálnosti rozhodnutí místní správy, prováděný bezprostředně vyšším stupněm správy. Zákonné kontroly se uskutečňují prostřednictvím regionálních státních auditorských úřadů a zvláštní hierarchie správních soudů.

4.11 Role regionálního stupně místní správy se v Evropské unii liší, a proto se zde nenabízí žádný jasný model pro Českou republiku. Přesto ze srovnání vyplývají pro české regionální orgány některé možné funkce, včetně

  1. zabezpečování služeb pro velkou spádovou oblast, jmenovitě péče o školy druhého stupně a speciální školy, o nemocnice, instituce sociální péče, hlavní silnice;
  2. koordinace a subvencování veřejné dopravy, zejména mimo důležitá města;
  3. koordinace likvidace odpadu a správy velkých regionálních zařízení (spaloven, skládek atd.);
  4. koordinace regionálních plánů ekonomického rozvoje se samosprávnými obcemi, soukromými firmami a dalšími agenturami veřejného sektoru;
  5. formulace regionálního rámce pro územní plánování a ochranu a zlepšování životního prostředí;
  6. správy nebo podílu na významných regionálních rekreačních zařízeních (národní parky, muzea, stadiony, divadla atd.);
  7. koordinace propagace a rozvoje turistiky.

4.12 Tyto možnosti by absorbovaly většinu povinností, které mají současné okresní úřady v oblasti služeb. Bylo by obtížné převést na regionální místní správu současné pravomoci a povinnosti okresních úřadů v oblasti dohledu nad legálností obecních rozhodnutí a projednávání odvolání proti těmto rozhodnutím. Pro tento účel by bylo třeba určité formy nevoleného orgánu, například správního soudu nebo orgánu s úkolem zabezpečovat zbývající funkce, který by ovšem musel být daleko menší než okresní úřad a který by pravděpodobně působil na regionální úrovni.


5.0 Úlohou ústředních institucí je zajišťovat kvalitu a vzdělávání pracovníků místní správy; definovat a kontrolovat žádoucí standardy poskytovaných služeb; podněcovat spolupráci podpůrných institucí místní správy na regionální, národní a mezinárodní úrovni; poskytovat poradenství a šířit informace o nejlepších praktikách.

5.01 Vlastní asociace místních správ v Dánsku a Nizozemsku jsou velmi vlivné a účinné, proto se zde nemusí ústřední správa zabývat žádnou z výše uvedených aktivit a každý takový zásah by byl ve skutečnosti místní správou odmítnut jako nežádoucí.

5.02 Ve Francii mají vlastní instituce místních správ slabší postavení a jsou více rozdrobeny, takže ústřední vládní orgány - jmenovitě speciální ministerstva (např. školství, dopravy atd.) - se zde prosazují více. S tím by se mohlo počítat také v Anglii, zvláště proto, že ústřední vláda má díky tomu, že spravuje finanční dotace, pravomoc vyhlašovat a prosazovat standardy. Ovšem v celé Velké Británii hrají velmi významnou roli asociace, k nímž náleží všichni odborní zaměstnanci správy. Tyto "autorizované" orgány - jako je Právnická společnost, CIPFA (Autorizovaný institut veřejných financí a účetnictví) nebo ICSA (Institut autorizovaných tajemníků a pracovníků v administrativě) - organizují pro své členy vzdělávací programy, vyhlašují profesní standardy a v případě potřeby trestají ty, kteří tyto normy porušují. Jejich rady a doporučení mají velkou váhu jak na úrovni ústřední, tak místní správy.

5.03 Pracovníci místní správy ve třech skandinávských zemích jsou přímými zaměstnanci svých místních správních orgánů a jejich mzdové a pracovní podmínky projednávají zástupci asociací místní správy jakožto zaměstnavatelé a odborové organizace veřejných služeb a profesní asociace jménem zaměstnanců. Dánsko a Nizozemsko mají jednotnou mzdovou strukturu a pracovní podmínky pro všechny zaměstnance místní správy a v Británii se situace vyvíjí stejným směrem. Není neobvyklé, že zaměstnanci dánských či nizozemských místních správních orgánů mají vyšší mzdu a lepší pracovní podmínky než jejich kolegové v ústřední správě, protože jsou bezprostředněji vystaveni připomínkám a kritice veřejnosti. Na rozdíl od lidí zaměstnaných v britských veřejných službách, u nichž se předpokládá "apolitičnost", se u Dánů a Nizozemců očekává, že projeví svou politickou orientaci, přestože musí přirozeně při provádění pokynů zvolených zastupitelstev dbát úzkostlivě na nestrannost.

5.04 Ve Francii, a také ve zbývajících částech středozemní Evropy, integruje "stmelená napoleonská hierarchie" do jednotného veřejného sektoru všechny státní zaměstnance na národní a místní úrovni, s výjimkou nižší kategorie. Místní správa nemá prakticky žádný vliv na mzdovou strukturu či pracovní podmínky služby ve veřejném sektoru, které jsou vyjednávány na národní úrovni jménem CNFPT (Centre National de la Fonction Publique Territoriale); toto centrum také zabezpečuje přijímání pracovníků všech vyšších ranků a vyhlašuje standardy pro nábor pracovníků do místní správy; spolupracuje přitom se Správním centrem (Centre de Gestion), které je v každém departmentu. CNFPT má také na starosti šíření informací o nejlepších praktikách. Než je ve Francii předložena ke schválení nějaká legislativní norma, dostanou místní správy příležitost alespoň trochu ji ovlivnit, a to prostřednictvím rady Conseil Supérieur de la Fonction Publique Territoriale, polovina jejichž členů reprezentuje místní správu jako zaměstnavatele a polovina odbory ve veřejných službách.

5.05 Dánsko je jedinou zemí, která má celodenní centrum, zabývající se výhradně vzděláváním pracovníků místní správy. Toto Centrum vzdělávání místní správy (Komunale Hojskole) se sídlem v Grenaa bylo, podobně jako Výzkumný ústav místní správy pro veřejné finance a administrativu v této zemi, založeno a je provozováno vlastními asociacemi místních práv. V Británii a Nizozemsku probíhá většina školení místní správy při zaměstnání a je zabezpečováno interně, vlastními pracovníky správy - v Británii pod vedením Řídicí rady místní správy, která sama je přidruženou složkou Asociace místní správy /LGA/, ale která je financována ústřední správou z prostředků vyčleněných (po dohodě s LGA) jako podíl dotací na podporu daňového příjmu. Kromě toho profesní asociace (viz výše) a nezávislé specializované agentury, jako je katedra pro studium místní správy při fakultě veřejné politiky na Univerzitě Birmingham, poskytují určité vzdělávací kurzy, poradenství a zabezpečují výzkum. Ústřední správa nehraje žádnou přímou roli ve vzdělávání zaměstnanců místní správy, a to v žádné ze tří zmiňovaných zemí.

5.06 K poměrně čerstvým novinkám patří uplatňování výkonnostních ukazatelů na veřejné služby. Ty mají dva rozměry:

  1. formulace, obvykle ze strany jednotlivých samosprávných obcí, standardů a cílů služeb, které jsou pak oznámeny jak vlastním zaměstnancům, tak spotřebitelům či příjemcům těchto služeb z řad veřejnosti. Může například jít o stanovení maximální doby do reakce na žádost o opravu obecního bytu, intervalů čištění ulic nebo sběru odpadu či termínu pro přijetí rozhodnutí o stavebním povolení. Zákazníci pak zpravidla dostanou jméno a telefonní číslo konkrétní osoby, které by měly být případy nedodržení hlášeny;
  2. zveřejňování národních údajů ke srovnání výkonnosti služeb jednotlivých místních orgánů, tj. ve formě průměrných nákladů, míry pokrytí danou službou, výsledků zkoušek na místních školách, doby reakce na požární poplach atd.

5.07 Tento přístup byl dále prohlouben v Británii dvěma paralelními cestami. Auditorská komise, která má na starosti audit místní správy a zdravotnictví (nad tzv. Zdravotní službou), je pověřena dohledem nad efektivností i nad legálností auditů. Vypracovala také řadu studií na téma "náležitá hodnota za vložené prostředky", v nichž rovněž posuzovala "nejlepší postup" u jednotlivých operací a srovnávala výkonnost jednotlivých místních správních orgánů. Současně s tím byly vyhlašovány občanské charty, které požadují, aby si místní orgány stanovily cíle u poskytovaných služeb a zveřejnily je pro uživatele těchto služeb.

5.08 Obdobně probíhá vývoj ve Skandinávii. V Dánsku jsou informace o službách jednotlivých obcí a o výkonnostních ukazatelích každoročně zveřejňovány Ministerstvem vnitra. Obdobné informace každoročně předkládá švédské Ministerstvo financí vládě a parlamentu. Německá instituce KGSt (Kommunale Gemeinshaftsstelle fur Verwaltungsvereinfachung - Sdružení pro zjednodušení správy) se snaží koordinovat podobné komparativní studie v Německu, byť na bázi dobrovolnosti.


6.0 Možnosti, úroveň a rozsah mezinárodní spolupráce místní správy

6.01 Přeshraniční spolupráce mezi místními správními orgány je povolena ve všech čtyřech zemích, pokud není v žádném ohledu v protikladu k národní politice. Poznámka X V tomto směru byly zvlášť aktivní sousedící samosprávné obce v Nizozemsku a Belgii a přilehlých zemích: podílejí se o náklady a využívání institucí, jako jsou specializované nemocnice či rekreační zařízení. Francie omezuje účast na takových společných akcích, při nichž jsou zahraničními partnery místní správy v členských zemích Evropské unie, ovšem například spolupráce mezi sousedícími německými a švýcarskými místními správami je běžná, přestože Švýcarsko není členem unie. Problémy mohou při takové spolupráci zřejmě vznikat jen v situaci, kdy mají dvě sousední země velmi odlišné standardy poskytovaných služeb - což je u čtyř zemí, které jsou předmětem našeho šetření, vzácným jevem.

6.02 Ve světě, jehož vzájemná propojenost se neustále prohlubuje, pociťují místní správy podobné potřeby, jako byly ty, které vedly původně k založení národních asociací místních správních orgánů, jmenovitě tedy potřebu získávat a dělit se o informace a zkušenosti a dále reprezentovat své členy u nadnárodních orgánů (jako jsou agentury Spojených národů, OECD, Evropská unie, SCLRAE Rady Evropy atd.). Takové organizace jako IULA (Mezinárodní unie místních orgánů) a CEMR (Rada evropských samosprávných obcí a regionů) poskytují příležitost pro podobné interakce. Navíc další organizace jsou aktivní zejména v oblasti spojování zdrojů (nebo "MIC " - mezinárodní spolupráce obcí), kdy se utvářejí vazby s místními správními orgány v druhých zemích, jmenovitě těch, které mají srovnatelné podmínky a problémy:

"Kritici se prokazatelně mýlili... Samosprávné obce využívají znalostí a zkušeností, nahromaděných v průběhu let, na pomoc svým partnerům... MIC je ve skutečnosti perfektním prostředkem k předávání těchto znalostí a zároveň prostředkem hospodárným, díky vysoké spoluúčasti v naturáliích (zejména prostřednictvím lidských zdrojů). Navíc si s ohledem na své dlouhodobé místní styky osvojili mnozí vedoucí představitelé obcí dovednosti, které je činí vnímavějšími a pozornějšími k problémům svých partnerů. Tento "pocit sounáležitosti" často výrazně kontrastuje se stylem profesionálních konzultantů". Přitom "proti mnoha dalším poradenským institucím je v tomto případě pomoc poskytována cestou komunikace mezi kolegy." Poznámka XI


POZNÁMKY:

I. Peter Bogason o "Dánsku" v Page, E.C. Goldsmith, M.J.: Central Local Government Relations: a comparative analysis of West European unitary states (Vztahy mezi ústřední a místní správou: komparativní analýza západoevropských unitárních států) (Sage, 1987), str. 54.

II. V Dánsku může k překročení pravomocí dojít, jestliže místní správní orgány poskytnou peníze ve prospěch individuálních osob nebo společností bez výslovného oprávnění ze zákona.

III. Viz kap. l0 - Lawrence E. Rose: Nordic Free Commune Experiments: Increased Local Autonomy or Continued Central Control? (Skandinávské experimenty se svobodnými obcemi: zvýšená autonomie místní správy nebo pokračující kontrola centra?), v King, D.S. Pierre, J.: Challenges to Local Government (Úkoly místní správy) /Sage, 1990/.

IV. Norton, A.: International Handbook of Local Regional Government (Mezinárodní příručka o místní a regionální správě) (Edward Elgar, 1994), str. 39.

V. I když se dalo očekávat, že tento proces vyvolá mezi stávajícími zastupiteli značný odpor, ve skutečnosti nebylo politické přežití místních vůdců vesměs vážněji ohroženo, protože anglický systém volebních okresů, zaručující územní "voličstvo" pro místní politiky, znamenal, že každý z nich měl vysokou pravděpodobnost opětovného zvolení na vlastním území - byť v rámci nové větší jednotky, ve které by se navíc jejich osobní pravomoci zřejmě zvýšily.

VI. V některých lokalitách si tradiční loajalita vůči historickým jednotkám jako Rutland nebo yorkshirský "Riding" vynutila návrat k jednotkám místní správy takové velikosti, která se "technokratům" zdá být zcela nevhodná. Obdobně na norském venkovu zašly pokusy slučovat značně rozptýlené rybářské a farmářské komunity do jediné samosprávné obce v některých případech příliš daleko a několik samosprávných obcí muselo být pak znovu rozděleno.

VII. Nadále ovšem probíhá spor kolem metropolitní oblasti, která zahrnuje města Kodaň a Frederiksberg - oblasti, která zahrnuje více jak třetinu obyvatel země.

VIII. Steffensen, J.: "Decentralization Public Administration in Denmark", v Strategy Development on Decentralizing Public Administration Structure (Decentralizace a veřejná správa v Dánsku, v Strategii decentralizace struktury veřejné správy) (Association of Netherlands Municipalities, 1997), str. 25.

IX. To napovídá, že by bylo možné uvažovat o zachování českých okresů, ovšem výhradně jako dohlížecích orgánů a s tím, že služby, které tyto okresy nyní zajišťují, by byly převedeny buď na nové regiony nebo na místní správy, podle vhodnosti.

X. Národní intervence byla nezbytná například v situaci, kdy sousední komunity v Nizozemsku a Německu plánovaly vyměňovat si úlovky ohrožených druhů ryb, aby tak obešly kvótový systém Evropské unie.

XI. Schep, G.J., Angenent, F., Wismans, J. Hillenius, M.: Local Challenges to Global Change - a Global Perspective on Municipal International Cooperation (Úkoly místní správy v souvislosti s globálními změnami - globální perspektiva mezinárodní spolupráce samosprávných obcí) (SDU Publishers, The Hague, 1995).

Obsah Úvodem Bytová politika Evropská integrace Cestovní ruch Územní plánování Regionální politika

web & design , redakční systém