Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 1 - 98
Územní plánování a stavební řád

Informace o zajišťování bezbariérové přístupnosti a užívání staveb

Základní podmínkou integrace zdravotně postižených osob do společnosti je možnost samostatného pohybu, pokud to jejich zdravotní stav umožňuje, v bezbariérovém prostředí. Tato skutečnost je pro Ministerstvo pro místní rozvoj (dříve Ministerstvo hospodářství ČR) motivem k tomu, že vedle tvorby potřebné legislativy v rámci svého rezortu, podporuje činnosti dvou občanských sdružení, zabývajících se touto problematikou. Jsou to Sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených v ČR a Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, která má specifické centrum pro odstraňování architektonických bariér pro nevidomé a slabozraké. Tato občanská sdružení svými činnostmi, které vyžadují určité specifické znalosti problematiky zdravotně postižených osob, napomáhají výkonu státní správy v procesu územního a stavebního řízení a iniciují potřebné úpravy legislativy.

Z dalších aktivit, které Ministerstvo pro místní rozvoj u uvedených občanských sdruženích plně podporuje, je třeba uvést:

Organizační struktura podporovaných občanských sdružení zajišťuje plošné uplatňování požadavků bezbariérového prostředí, k čemuž napomáhá i úzká spolupráce s regionálními pracovišti Ministerstva pro místní rozvoj.

Tvorba bezbariérově přístupného prostředí napomáhá těžce zdravotně postiženým osobám nejen k jejich rovnoprávnému postavení ve společnosti, ale i k větší ekonomické samostatnosti, neboť rozšiřuje možnosti případného pracovního uplatnění. Proto podpora těmto občanským iniciativám patří k prioritám Ministerstva pro místní rozvoj.

Vzhledem k dosavadním zkušenostem z procesu uplatňování požadavků vyhlášky č.174/1994 Sb. vydává Ministerstvo pro místní rozvoj následující komentář k této vyhlášce jako pomůcku pro výklad některých jejích ustanovení.

Komentář k vyhlášce č. 174/1994 Sb.

Úvodem vysvětlení pojmu bezbariérové přístupnosti a užívání stavby. Tento pojem zahrnuje soubor technických, případně technicko - administrativních opatření, zajišťujících samostatný pohyb a užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, tzn. bez pomoci další osoby. Limitujícími kritérii technického řešení jsou podmínky osoby používající vozík pro invalidy nebo vysoké podpůrné hole (berle), případně osoby s těžkým smyslovým postižením. Jakékoliv řešení, vyžadující pomoc další osoby, musí být u staveb občanského vybavení začleněno do jejich provozního řádu jako povinnost obslužného personálu. Tento řád musí být náležitě zveřejněn. Řešení však nesmí znesnadňovat pohyb a užívání ostatním skupinám populace.
Rozsah platnosti vyhlášky rozšířit i o kolaudace (tj. povolení k užívání stavby) nelze, neboť § 82 odst. 3) pozměněný zákonem č.43/1994 Sb. uvádí, že plnění podmínek vyhlášky lze při kolaudaci vyžadovat jen za předpokladu, že tyto byly uplatněny v rámci řízení o umístění a povolení stavby. Tímto došlo ke "změkčení" původního zákonného ustanovení, neboť bariérové provedení kolaudované stavby (tedy fakt, že stavba neumožňuje přístupnost určité skupině populace) nekvalifikuje ve většině případů kolaudující orgán jako stav, který "brání řádnému a nerušenému užívání stavby" jak uvádí § 82 odst.2. Z logiky dikce tohoto odstavce vyplývá, že stavební úřad musí v kolaudačním řízení zkoumat dodržení vyhlášky č. 174/1994 Sb. a podle odst.2, první věty, může v kolaudačním rozhodnutí stanovit podmínky vyplývající z obecných technických požadavků na výstavbu, tzn. včetně vyhlášky č. 174/1994 Sb. Pokud by takové podmínky představovaly zásah do konstrukcí, dispozičního řešení či jiné zásadní změny stavby, bylo by zřejmě třeba postupovat podle § 87 zákona č.50/1976 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků. Zároveň je však nutné vzít v úvahu i skutečnost, že měřítko a podrobnost dokumentace ověřené ve stavebním řízení (podle § 2 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 85/1976 Sb. v platném znění, v měřítku zpravidla 1 : 100 (může být např. i 1 : 200) ani neumožňuje vyznačit v ní řadu úprav řešených v příloze vyhlášky č. 174/1994 Sb., jako např. umístění vypínačů, řešení kabiny výtahu, zvýraznění prosklených ploch pro slabozraké apod.

K § 1 odst. 1 písm. a)
Formulace rozsahu platnosti vyhlášky pro bytové domy obsahující více než tři bytové jednotky vychází z definice rodinného domu dle § 44 odst. 1) vyhl. č. 83/1976 Sb. ve znění pozdějších doplňků a změn. Uvedený požadavek v prvé řadě zajišťuje bezbariérovou přístupnost každé bytové jednotky v domě osobám těžce pohybově postiženým za účelem návštěvy příbuzných, případně přátel, a zároveň má vytvořit předpoklady pro realizaci tzv. "rozptýleného" bydlení uvedených osob po provedení doplňujících úprav vlastního bytu (vybavení spec. madly, nábytkem apod.). U objektů bez výtahů se zajistí bezbariérová přístupnost vstupního podlaží. Avšak ustanovení této vyhlášky se vztahují i na bytové domy s menším počtem bytů než tři, pokud se v nich nachází prostory občanského vybavení, které musí v částech přístupných veřejnosti odpovídat jejím požadavkům.

K § 1 odst. 1 písm. b)
Vztahuje se na stavby domovů důchodců, ústavů sociální péče, penziony pro starší občany apod.

K § 1 odst. 1 písm. d)
U staveb posuzovaných dle tohoto bodu se požadavky uvedené v § 8 vyhlášky uplatní jen tehdy, jestliže předpokládaný provoz v těchto stavbách umožní zaměstnávat osoby se sníženou schopností pohybu a orientace (např. stavby administrativních budov, objektů služeb, pojišťoven, bank apod.). Rozhodně se požadavky nebudou uplatňovat u čistě výrobních provozů, u kterých je administrativní nebo jiná obdobná činnost jen v minimálním rozsahu. Rozhodnutí posuzovatele projektu nebo jiné dokumentace o změně stavby, včetně změny v užívání stavby, nemůže být ovlivňováno případným udělením výjimky z vládního usnesení č.384/1991 Sb., vydané Úřadem práce. Naopak existence bariér ve stavbě může být podkladem pro případné udělení takovéto výjimky. Při posouzení možností zaměstnávání osob s omezenou schopností pohybu a orientace se vždy vychází z účelu stavby a ne z názoru či zájmu zaměstnavatele. Pro názornost je uveden příklad změny stavby objektu finančního úřadu, který má dvě nadzemní podlaží, kde budou umístěny kanceláře a jedno podlaží podzemní pro technické zázemí. Objekt je bez výtahu a bude v něm zaměstnáno cca 40 osob. Tento případ vyžaduje posouzení ze dvou pohledů, a to jednak z pohledu stavby občanského vybavení dle § 2 písm. a) bod. 1, tzn., že v přízemí tohoto objektu bude vyčleněna místnost s vybavením dle obr. 6 kapitoly "B" publikace "Stavby bez bariér", při splnění požadavku bezbariérového vstupu do objektu. V případě, že by objekt obsahoval hygienické zařízení určené pro veřejnost, musí být splněn požadavek § 11 vyhlášky. Zároveň z pohledu stavby, ve které se předpokládá zaměstnávání více jak 20 osob, je nutné v 1. nadzemním podlaží vytvořit podmínky pro možnost pohybu osoby používající vozík pro invalidy, tzn. mimo jiné v každém případě vyčlenit alespoň jednu kabinu WC pro potřeby těžce pohybově postižených osob. I když bude částečně omezen pracovní styk postižené osoby s ostatními spolupracovníky ve druhém nadzemním podlaží, což lze snížit použitím moderních prostředků techniky, je tento negativní aspekt zcela v yvážen možností pracovního uplatnění pro těžce pohybově postižené osoby.
Stavby škol byly pro účely této vyhlášky vyjmuty z kategorie staveb občanského vybavení se záměrem zajistit bezbariérovou přístupnost a užívání všech prostorů, které mají být přístupné jak žákům nebo studentům, tak i vyučujícím. Tento požadavek se samozřejmě nevztahuje na provozní části technického a hospodářského zázemí.

K § 1 odst. 4
Formulace ... "pokud to není ze závažných důvodů vyloučeno..." vychází z úvahy, že v současné době je k disposici technika na úrovni, umožňující bezbariérové řešení prakticky ve všech případech, ovšem vyvstává otázka ekonomického posouzení konkrétního případu. Tedy mohou to být někdy právě ekonomické důvody, které neumožní řešení bezbariérové přístupnosti a užívání posuzované stavby. Uvedení ekonomických důvodů je však možné připustit jen v případech zásadního nebo podstatného nárůstu stavebních nákladů vlivem zajištění bezbariérové přístupnosti a užívání stavby, nikoliv u jakéhokoliv i sebemenšího jejich zvýšení, které někteří stavebníci prezentují jako "ekonomický důvod". V případě změn staveb se pro účely jejich zařazení dle § 1, odst. 1 posuzuje výsledný stav, tzn., posuzuje se jakákoli stavba, která má dále sloužit jako stavba uvedená v tomto odstavci. Zde je třeba připomenout, že stavební zákon za změnu stavby považuje:

  1. nástavbu - stavba se zvyšuje bez změny zastavěné plochy
  2. přístavbu - kdy se k původní stavbě přistavuje další část, provozně propojená se stávající stavbou. Nedojde-li k takovému propojení, je přístavba považována z hlediska stavebního zákona za samostatnou stavbu, což má zásadní význam pro povolovací režim
  3. stavební úpravy - při nichž nedochází ke změně půdorysného i výškového ohraničení stavby, např. přestavby, vestavby, změny dispozičního uspořádání, ve využití místností k jiným účelům (tzv. rekolaudace), vzhledu stavby apod.
  4. změna stavby před jejím dokončením - rozumí se změna stavby proti stavebnímu povolení, případně proti dokumentaci ověřené stavebním úřadem, která má být provedena ještě před kolaudací stavby. Závažnými důvody mohou být např. technické podmínky stávající stavby. Např. vícepodlažní objekt (3 NP), přístupný jediným kruhovým schodištěm o šířce 1,2 m. Ve 2. NP je umístěna ordinace lékaře. Z hlediska zajištění bezpečného úniku, nelze na toto schodiště osadit šikmou schodišťovou plošinu a tím bezbariérově zpřístupnit požadované podlaží. Jiným příkladem mohou být navrhované stavební úpravy v rámci změny užívání stavby, jejichž náklady činí řádově několik desítek tisíc korun, avšak pro bezbariérové zpřístupnění by bylo nutné osadit schodišťovou plošinu, schopnou kopírovat dvouramenné schodiště, tedy náklady řádově 350 - 450 tisíc korun. V tomto případě jsou to ekonomické důvody, které se tak stávají závažnými pro odstoupení od plnění požadavků předmětné vyhlášky. Pokud se jedná o změnu v užívání stavby, které nepředcházelo povolení změny stavby (nástavby, přístavba, stavební úprava), nelze požadavky vyhlášky č.174/1994 Sb. uplatňovat.

K § 2 písm. a) bod 4
U staveb předškolního zařízení a učilišť, pokud nejsou speciálně vymezena pro zdravotně postižené, se bezbariérovost zajišťuje jen v prostorech přístupných veřejnosti (vstup do objektu, vyhrazená místnost pro jednání, případně pro předání a převzetí dětí).

K § 2 písm. b)
Pro účely této vyhlášky se pod pojmem "rodič s dětmi do věku tří let" rozumí osoba doprovázející dítě, případně děti v kočárku, pro který je nutné, obdobně jako pro vozík pro invalidy, zajistit přístupové podmínky všech prostor, určených k užívání veřejností, t. j. vstup s kočárkem do prodejen, obchodních domů k ošetření u dětského lékaře apod.

K § 3
Uvedený požadavek na přístup v úrovni komunikace má přimět projektanta navrhnout stavbu tak, aby nemusela být budována další přístupová komunikace pro zvláštní skupinu populace, případně instalováno další zařízení, které je vždy náročné na zajištění jeho provozu a údržby. Příčinou nesplnění tohoto požadavku mohou být jen vážné technické důvody. Používání zařízení pro vertikální přepravu osob na vozíku pro invalidy tzv. "schodolezu" nelze uplatňovat u staveb občanského vybavení z důvodů, že toto zařízení není vhodné pro použití u většiny elektrických vozíků a ruční vozíky musí mít určitou úpravu, která zajistí bezpečnost přepravované osoby.

K § 4 odst. 2
Při celkovém počtu stání menším než 20 je vhodné snížit požadavek pouze na jedno vyhrazené stání pro vozidla zdravotně postižených osob.

K § 5
Pokud je ve vyhlášce uveden výtah, je možné pod tento pojem zařadit i další samoobslužná zařízení pro vertikální přepravu jako jsou šikmé schodišťové plošiny, vertikální plošiny apod. Nelze vztahovat použití těchto zařízení jen pro případy "změn staveb". Konkrétní vyjmenování těchto zařízení ve vyhlášce se nepovažovalo vhodné s ohledem na její případnou rozsáhlost a množství technických údajů, které v právním předpisu nemají své opodstatnění.

K§ 8
Ustanovení se použije i při navrhování, umísťování a povolování staveb pro výrobu určených pro zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením. (písm. d, e ).

K § 10 odst. 2
Ustanovení se analogicky vztahují i na objekty s podzemními podlažími, i když nejsou ve vyhlášce konkrétně uvedeny. Pro vertikální přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace lze využít i upravených nákladních výtahů za předpokladu, že jsou splněny všechny platné bezpečnostní a hygienické předpisy, včetně zajištění informačního systému. Způsob zajištění bezbariérové přístupnosti a užívání musí být součástí provozního řádu. Z dikce však nevyplývá zákaz použití i jiných samoobslužných prostředků pro vertikální přepravu (zvedacích plošin, šikmých schodišťových plošin apod.) v novostavbách, v případech potřeby vyrovnání menších výškových rozdílů (propojení podlaží na dvou různých úrovních atd.). Navrhovanou úpravou, v závislosti na předpokládaném provozu, by nemělo docházet k znevýhodnění jiných skupin populace. Nelze striktně stanovovat použití těchto prostředků jen pro případy "změn staveb".

K 13/ § 11 odst. 4
V případech malokapacitních penziónů, zřizovaných ze stávajících rodinných domů, rekreačních domků, chat a chalup, je třeba posoudit závažné důvody, pro které není možné uplatňovat plnění požadavků vyhlášky č. 174/1994 Sb.

K § 11 odst. 6
Rozsah působnosti indukční smyčky nemůže vyhláška stanovovat, neboť je odvislý od mnoha technických parametrů (výkon zvukové aparatury, cílený program aj.).

Příloha vyhlášky
K bodu 1.1.1 uvedené požadavky se vztahují i na vnitřní komunikace. Povrch upravený proti skluzu musí být proveden tak, aby součinitel smykového tření pro pryžové materiály měl min. hodnotu :
0,7 - pro suchý povrch
0,6 - pro mokrý povrch.
Uvedené hodnoty byly stanoveny na základě zkoušek provedených Technickým a zkušebním ústavem stavebním Praha, Státní zkušebnou č. 204, pobočkou č. 3 - Plzeň, které byly vyhodnoceny ve zprávě č. 1282 - o stanovení protiskluzných vlastností různých typů podlahovin za použití pryžových koncovek berlí, z května 1994.
K bodu 1.3.1
- pod formulací "v místech s možností pádu osoby z výšky" se předpokládají místa, kde zábradlí nebo madlo omezuje vodorovnou plochu (dlouhé mezipodesty, balkóny, terasy, lodžie apod.), V těchto případech nelze vyloučit běžný pohyb osob ve směru kolmém k zábradlí, a proto je nutné zabránit možnosti pádu osob, zvláště zrakově postižených, které by mohly přes zábranu nižší než 1,1 m přepadnout. Madla umístěná po stranách schodišťových ramen a ramp slouží především k možnosti opory při překonávání výškového rozdílu. Proto jejich umístění ve větší výši je pro osoby s omezenou schopností pohybu zcela nevhodné, a přitom se v těchto místech nepředpokládá pohyb ve směru kolmém k jejich osazení.
K bodu 1.4.4.
- vodící linie pro nevidomé spojuje jednotlivé orientační body trasy. Tvoří ji řada orientačních znaků. Pro samostatný pohyb a orientaci nevidomých a slabozrakých představuje nejdůležitější a základní prvek. Jsou dvojího druhu, přirozené a umělé. Orientační body jsou základními prvky trasy nevidomého. Jsou to trvalá místa, která jsou při pohybu na trase snadno, rychle a zaručeně postižitelná hmatem (zprostředkovaným hlavně slepeckou holí, nášlapem apod.), ale i sluchem nebo čichem a odlišují se význačně od okolního prostředí. Mohou být přirozené nebo i uměle vytvořené. Příklady orientačních bodů : Nároží, vchod do domu, náhlá změna charakteru dlažby, osamělý sloup nebo strom v průchozím profilu trasy apod. Jako orientační body nemohou sloužit volně stojící sloupy, lampy, pilíře, drobné výklenky ve frontě domů (cca do 800 mm) nebo překážky, kterým je nutné se z bezpečnostních důvodů vyhnout. Nedostatek orientačních bodů (např. velká volná prostranství) může být stejným problémem jako jejich nadbytek.
Orientační znaky poskytují doplňující informace pro zvýšení subjektivní jistoty při pohybu nevidomého na trase a vytvoření správné představy o prostředí. Podle způsobu vnímání se dělí orientační znaky na sluchové, hmatové, čichové, tepelné, vertikální, horizontální.
Vodící linie přirozená vzniká stavební nebo jinou činností za jiným účelem - zeď domu, rozhraní chodník - trávník, jiná zřetelně hmatově odlišná struktura povrchu ve směru trasy apod.
Vodící linie umělá je zřizována tam, kde spojnice mezi orientačními body trasy chybí, vzdálenost těchto orientačních bodů je značná, tzn. chybí vodící linie přirozená. Je to v podstatě plastický pás provedený v pochozí ploše, hmatný dlouhou bílou slepeckou holí.
Vodící linie ve funkci signálního pásu pro nevidomé. Signální pás na pěší komunikaci vyznačuje důležitý orientační bod (přechod pro chodce, zastávku MHD, vchod do budovy apod.). Současně vede nevidomého v žádaném směru. Má být situován napříč přes celou šířku komunikace pro pěší. Je tvořen pruhem dlažby v pochozí ploše, hmatným slepeckou holí nebo nášlapem.
Varovný pás ohraničuje prostor, v němž hrozí nevidomému nebezpečí a současně nevidomého vede při obcházení tohoto prostoru. Zřizuje se v dlažbě pouze tam, kde nelze nebezpečnou překážku nebo prostor zajistit jiným způsobem, např. soklem, případně jinou zarážkou pro slepeckou hůl a zábradlím. Příklady: Bezpečnostní pás na stanicích metra, snížená úroveň chodníku v místě přechodu pro chodce.
K bodu 1.5.1
Pojem upravená délka intervalu znamená, že dle místních podmínek je nastavena délka intervalu "volno", tak aby byl zajištěn bezpečný přechod osoby, používající vozík pro invalidy.
K bodu 1.5.4
Uvedené vzdálenosti od hrany nástupiště jsou uvažovány jako minimální.
K bodu 1.5.5
Akustický orientační maják zvukově lokalizuje orientační bod. Může být dálkově ovládaný a spouštěn jen v případě potřeby. Orientační informace může být dána buď pouze zvukový signálem nebo i doplněna další informační hlasovou frází. Jeho použití je možné i na vozidlech MHD.
Elektronické informační systémy pro veřejnost mohou být pro nevidomé doplněny hlasovým výstupem. Použití je zvláště vhodné v dopravě - jízdní řády, informace o místní dopravě, ubytování apod.
K bodu 1.6.1
Uvedené požadavky nutno zohlednit i v případech, kdy je navrženo zádveří (při maximálním spádu 2 % ).
Bod 1.7.5
- dveře výtahové šachty mohou být otevírané ručně.
K bodu 1.7.6
Jako vhodné se považuje označení tlačítek ovládacího panelu i Braillovým písmem při jeho umístění na levé straně od tlačítek a hmatných symbolů na straně pravé. Doporučuje se osazovat ovládací panely tak, aby tlačítka byla ve vodorovném směru, což zajišťuje jejich výškovou dosažitelnost. V takovém případě je označení Braillovým písmem nad tlačítky a hmatnými symboly pod tlačítky.
K bodu 2.3.1
Do vymezených prostorů nesmí zasahovat žádné prvky stavební vybavenosti ani jiné předměty.
Bod 2.3.2
Pod pojem pákové výtokové baterie nelze zahrnout tzv. baterie lékařské, které nejsou vybaveny termostatem s automatickým nastavením poměru studené a teplé vody.
Bod 2.3.3
U koupelen je třeba dávat přednost vybavení vanou oproti sprchovému koutu, neboť vana poskytuje větší stabilitu osobám s postižením horních částí těla.
Bod 2.4.1
Uvedený manévrovací prostor je uvažován pro možnost otočení vozíku o 180 stupňů. V případě potřeby otočení vozíku o 360 stupňů je potřebný prostor omezen kruhovou plochou o průměru 1,5 m.

Odbor územního plánování
Ing. Jan Skopec


Poznámky k aplikaci stavebního práva

Výklad k § 120 odst. 2 stavebního zákona
(SZ § 120 ÚSŘ § 9)
Speciální stavební úřad může vydat povolení pro stavbu jen se souhlasem příslušného obecního (okresního) úřadu s pravomocí stavebního úřadu. Povinnosti opatřit si takový souhlas není zbaven ani v případě, že stavební úřad od vydání územního rozhodnutí upustil.
Podle § 120 odst.2 zákona č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), mohou speciální stavební úřady (u staveb leteckých, staveb drah a na dráze, staveb pozemních komunikací, vodohospodářských děl a telekomunikačních staveb) vydat povolení pro stavby jen se souhlasem místně příslušného obecního (okresního) úřadu s pravomocí stavebního úřadu (dále jen "příslušný stavební úřad"), který ověřuje dodržení podmínek územního rozhodnutí.
V § 9 odst.2 vyhlášky č.85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, jsou stanoveny podmínky, které musí být dodrženy, aby příslušný stavební úřad mohl od vydání územního rozhodnutí upustit. Zde uvedené předpoklady vymezují jakým jiným způsobem je určeno funkční využití území a jeho uspořádání, a to:
V obou případech je důvodem, pro který může příslušný stavební úřad upustit od vydání územního rozhodnutí okolnost, že podmínky pro umisťování staveb v daném území byly již dříve vymezeny jiným způsobem.
Proto i když příslušný stavební úřad upustil od vydání územního rozhodnutí, musí přezkoumat, zda podmínky pro umisťování staveb stanovené jiným způsobem byly dodrženy. Tomu nasvědčuje i dikce 120 odst. 2 - věta za středníkem - kde v její první části je kategoricky stanoveno, že speciální stavební úřady mohou vydat povolení pro stavby jen se souhlasem místně příslušného národního výboru (nyní obecního úřadu nebo okresního, popř. jiného úřadu) a teprve v druhé části věty je uvedeno, že stavební úřad ověřuje dodržení podmínek územního rozhodnutí. Toto ustanovení je nutné aplikovat tak, že v uvedeném případě příslušný stavební úřad ověřuje, zda byly dodrženy územně technické podmínky stanovené jiným způsobem podle stavebního zákona.

Součinnost stavebních úřadů s orgány hygienické služby
(SZ § 126 § 138 ZPZL § 4 § 75)
Stavební zákon ukládá v § 138 odst. 2 stavebním úřadům a jiným orgánům, které provádějí řízení podle tohoto zákona, i dalším orgánům státní správy, které ve věcech výstavby provádějí řízení, vydávají rozhodnutí nebo stanoviska podle zvláštních předpisů, povinnost vzájemně spolupracovat, zejména dbát, aby věcně související správní řízení na sebe pokud možno navazovala, využívat výsledků těchto řízení a předávat včas úplná stanoviska, popřípadě jiné údaje a podklady. Toto ustanovení vychází z obecné zásady ekonomie správního řízení a týká se tedy nejen stavebních úřadů, ale i orgánů hygieny, pokud jejich činnost souvisí s územním nebo stavebním řízením. Obecně upravuje povinnost součinnosti orgánů státní správy v § 32 odst. 3 správního řádu.
Povinnosti stavebního úřadu ve vztahu k dotčeným orgánům státní správy upravuje §126 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Pokud se řízení podle zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, dotýká zájmů chráněných předpisy o péči o zdraví lidu nebo o ochraně zdravých životních podmínek, rozhodne stavební úřad nebo jiný orgán jen v dohodě, popřípadě se souhlasem dotčeného orgánu státní správy, který může vázat souhlas na splnění jím stanovených podmínek.
Je-li stavebním zákonem stanoven postup dotčených orgánů státní správy při přezkoumávání zájmů chráněných zvláštními předpisy, postupují podle něj i tyto dotčené orgány. Jestliže však zvláštní zákon stanoví, že o určité otázce je třeba vést správní řízení zvlášť, zůstává oprávnění dotčených orgánů vydat samostatné rozhodnutí nedotčeno. V případě hygienických orgánů je to závazný posudek podle §4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších změn a doplňků, nebo závazný pokyn podle § 75 odst. 4 písm. c) téhož zákona (úplné znění vyhlášeno pod č.86/1992 Sb.).
Konkretizaci povinnosti stavebních úřadů ve vztahu k dotčeným orgánům státní správy upravuje § 61 a 63 stavebního zákona. Stavební úřad je povinen oznámit zahájení řízení dotčeným orgánům státní správy a uvědomit je o lhůtě, ve které jsou účastníci řízení povinni uplatnit své námitky. Tato lhůta je shodná se lhůtou, ve které mají i dotčené orgány sdělit svá stanoviska. Protože stavební řízení se řídí zásadou koncentrace, nemusí stavební úřad k později předloženým námitkám a stanoviskům přihlédnout. To však jej nezbavuje povinnosti rozhodnout na základě spolehlivě zjištěného stavu věci (§ 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 správního řádu), zejména, když podle § 63 stavebního zákona přezkoumává stavební úřad projektovou dokumentaci jednoduchých a drobných staveb i z hlediska zájmů, které hájí orgány státní správy podle zvláštních předpisů. Případné nedostatky skutkových zjištění by mohly být důvodem ke zrušení rozhodnutí soudem podle § 250j občanského soudního řádu nebo v řízení mimoodvolacím.

K působnosti Inspektorátů bezpečnosti práce a postavení Institutu technické inspekce
(SZ § 126 ZBP § 1 § 4 § 6)
Základním právním předpisem je zákon č.174/1968 Sb., o státním dozoru nad bezpečností práce, ve znění zákonů č.575/1990 Sb., č.159/1992 Sb. a č.47/1994 Sb. Podle § 1 odst. 2 tohoto zákona vykonávají odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení organizace státního odborného dozoru zřízené Ministerstvem práce a sociálních věcí. Podle § 4 písm. c) zákona uplatňují Inspektoráty bezpečnosti práce při povolování a kolaudaci staveb a při státním stavebním dohledu požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení. Ve smyslu § 126 odst. 1 stavebního zákona jsou Inspektoráty dotčenými orgány státní správy, bez jejichž souhlasu (stanoviska) nelze vydat stavební povolení nebo kolaudační rozhodnutí pro stavbu s vyhrazeným technickým zařízením.
Působnost Institutu technické inspekce, jako organizace státního odborného dozoru, je upravena v § 6a odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb. Na tyto činnosti se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
Podrobnější úpravu o vyhrazených technických zařízeních obsahuje např. vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, a vyhláška ČÚBP a ČBÚ č.21/1979Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky z hlediska jejich bezpečnosti.

Informace Českého úřadu bezpečnosti práce
Český úřad bezpečnosti práce zjistil, že některým orgánům státní správy byly v roce 1994 doručeny "Informace k uvádění technologických částí staveb do trvalého užívání". Ve znění zmíněné "Informace" jsou nesprávně interpretována oprávnění Institutu technické inspekce v souvislosti s činností orgánů státní správy. Pro rychlou informovanost dotčených orgánů, odstraňující zmíněný nedostatek, Český úřad bezpečnosti práce uvádí:
Z ustanovení zákona č. 174/1968 Sb., v platném znění, vyplývá, že jako orgány státní správy, uplatňující požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení při povolování a kolaudaci staveb a při stavebním řízení, mohou vystupovat pouze Inspektoráty bezpečnosti práce. Totéž platí i při dozoru nad tím, zda dokumentace staveb, technických zařízení a technologií a prototypy strojů, zařízení a osobních ochranných prostředků splňují požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení. Inspektoráty bezpečnosti práce v případech stanovených obecně závaznými předpisy požadují odborná stanoviska Institutu technické inspekce jako podklad. Odborná a závazná stanoviska, vydávaná Institutem technické inspekce na základě požadavků jednotlivých inspektorátů, nenahrazují stanovisko orgánů státní správy - místně příslušného Inspektorátu bezpečnosti práce.

K aplikaci správního řádu v řízeních podle stavebního zákona
(SZ § 140 § 91 § 94 § 96 §102)
K nutnosti oznámit zahájení řízení a nutnosti provést správní řízení podle některých ustanovení stavebního zákona:
Obecně nutno postupovat podle § 140 stavebního zákona, který stanoví, že není-li výslovně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení. Z toho vyplývá, že tam, kde stavební zákon nemá vlastní úpravu řízení, nutno dodržet všechna ustanovení správního řádu.

  1. § 91 stavebního zákona stanoví, že stavební úřad může za určitých podmínek vydat ústní příkaz k odstranění stavby bez projednání s vlastníky stavby, nejpozději do tří dnů oznámit písemně rozhodnutí vlastníkům stavby a jeho důvody. Postup stavebního úřadu je zde tedy dosti podrobně upraven a správní řád se zde proto nepoužije, zahájení řízení se tedy nemusí oznamovat.
  2. § 94 odst. 2 neupravuje nijak řízení. Nutno proto postupovat podle správního řádu, to znamená zahájit a provést správní řízení. Účastníkem řízení je i organizace, které má být opatření uloženo.
  3. § 96 stavebního zákona umožňuje oznámit rozhodnutí o vyklizení stavby ústně, písemné vyhotovení se musí doručit neprodleně. Je zde tedy určitá odchylka od správního řádu. Z toho a z povahy věci (bezprostřední ohrožení života a zdraví osob) lze dovodit, že zahájení řízení se nemusí oznamovat.
  4. § 102 odst. 2 stav. zákona neobsahuje žádné ustanovení o řízení, nutno tedy postupovat podle správního řádu, tj. oznámit zahájení řízení a řízení pak provést. Po zahájení řízení možno však vydat rozhodnutí o předběžném opatření podle § 43 správního řádu a uložit nepokračování ve stavbě.

K přípravě výstavby telekomunikačních liniových staveb
(TZ §12 §17 SZ § 38 § 39 § 56 ÚSŘ §7 §8 §9)
Vzhledem k tomu, že postup stavebních úřadů v řízení o umístění liniových telekomunikačních staveb v jednotlivých regionech je různý, je potřebné připomenout některá ustanovení stavebního zákona a zákona o telekomunikacích a další právní předpisy z této oblasti, z nichž vyplývají pro telekomunikační stavby určité odlišnosti od jiných typů staveb.
Pro stavby nadzemních a podzemních vedení jednotné telekomunikační sítě se nevyžaduje ani stavební povolení, ani ohlášení (§ 56 písm. b) stavebního zákona, § 17 odst. 1 zákona o telekomunikacích), ale vyžaduje se vydání územního rozhodnutí, pokud stavební úřad neupustí od jeho vydání v případě, kdy podmínky umístění stavby jsou podrobně řešeny územním plánem zóny nebo územním projektem zóny (§9 odst. 2 písm. b) vyhl. č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění pozdějších změn a doplňků, dále jen "ÚSŘ").
Návrh na umístění telekomunikační stavby podávají podle § 12 odst. 1 a § 18 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb., fyzické a právnické osoby oprávněné zřizovat a provozovat telekomunikační zařízení (dále jen "organizace spojů"). Těmto subjektům přísluší ve veřejném zájmu zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů. Jedná se zpravidla o liniové stavby (viz příloha bulletinu Územní plánování a urbanismus č. 5/94).
Podle § 36 odst. 4 stavebního zákona se zahájení řízení o umístění liniové stavby oznamuje účastníkům veřejnou vyhláškou. Proto se také podle § 7 odst. 2 ÚSŘ nevyžaduje, aby návrh na vydání územního rozhodnutí obsahoval jména a adresy všech známých účastníků řízení a druhy a parcelní čísla dotčených pozemků podle evidence (nyní katastru) nemovitostí s uvedením vlastnických a jiných práv.
Před zahájením výkonu oprávnění podle § 12 odst. 1 zákona o telekomunikacích je organizace spojů povinna uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí. K řízení o umístění stavby investor doloží, že vlastníci nemovitostí byli o zamýšlené výstavbě uvědoměni. Toto uvědomění může být učiněno veřejnou vyhláškou; nejedná se však o vyhlášku podle § 36 odst. 4 stavebního zákona, kterou stavební úřad oznamuje zahájení řízení. Není vyloučeno, aby organizace spojů současně s podáním návrhu na územní rozhodnutí předložila stavebnímu úřadu k rozhodnutí spor o rozsah oprávnění (§ 12 odst. 2 telekomunikačního zákona).
Oprávněný navrhovatel nemusí k návrhu na umístění shora uvedené stavby prokazovat souhlas vlastníka nemovitostí, která je stavbou dotčena (§ 38 odst. 2 stavebního zákona), protože podle § 12 odst. 3 zákona o telekomunikacích je právo zřídit výše uvedené telekomunikační stavby věcným břemenem váznoucím na nemovitosti. Toto věcné břemeno se váže na nemovitost bez ohledu na změnu v osobě jejího vlastníka nebo toho, kdo s nemovitostí hospodaří. Proto na věci nic nemění, jestliže na základě vypořádání restitučních nároků dojde ke změně vlastníka dotčené nemovitosti.
Podle § 39 stavebního zákona a § 8 odst. 1 ÚSŘ stavební úřad v územním rozhodnutí vymezí území pro navrhovaný účel a stanoví podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby, kterými se zabezpečí zájmy společnosti v území, zejména věcná a časová koordinace jednotlivých staveb a jiných opatření v území. Koordinace místně soustředěné výstavby jednoho nebo více stavebníků je uvedena mezi základními úkoly územního plánování (§ 2 odst. 1 písm. e) stavebního zákona), jehož jedním z nástrojů je územní rozhodnutí. Proto je povinností správního orgánu, který vydává územní rozhodnutí, opatřit si takové podklady, aby mohl podmínkami svého rozhodnutí zabezpečit potřebnou koordinaci.
Jestliže se na umístění telekomunikačního kabelu v zemi vztahuje ČSN 33 4050 "Předpisy pro podzemní sdělovací vedení" a stavební úřad považuje dodržení některých ustanovení této normy za nezbytné, je třeba uložit povinnost dodržení takových ustanovení v územním rozhodnutí při stanovení podmínek pro umístění a projektovou přípravu stavby, protože uvedená norma pozbyla k 1. 1. 1995 závaznosti. Na tomto úseku však zůstává závaznou ČSN 73 6005 "Prostorové uspořádání sítí technického vybavení", která byla schválena po 15. 5. 1991.
Podle § 17 odst. 2 zákona o telekomunikacích předkládá organizace spojů stavebnímu úřadu před zahájením stavby k odsouhlasení plán polohy vedení. Před udělením souhlasu stavební úřad kontroluje i dodržení podmínek územního rozhodnutí. Podle odstavce 3 téhož paragrafu musí být stavby telekomunikačního vedení projednány včas s vlastníky dotčených nemovitostí, které oprávněné subjekty vyrozumívají buď přímo nebo u příslušného orgánu místní správy nebo jeho prostřednictvím. Telekomunikační zákon blíže neurčuje, kdy ani jakým způsobem se oznámení provádí. Ustanovení stavebního zákona nelze použít, protože odsouhlasení plánu polohy vedení neprobíhá v řízení podle tohoto zákona.

Vysvětlivky použitých zkratek
SZ - stavební zákon (zákon č. 50/1976 Sb., ve znění zákonů č. 103/1990 Sb., č. 262/1992 Sb. a č. 43/1994 Sb)
TZ - telekomunikační zákon (zákon č.110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákonů č. 146/1971 Sb., č.150/1992 Sb. a č. 254/1994 Sb.)
ÚSŘ - vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění vyhlášek č. 155/1980 Sb. a č. 378/1992 Sb.
ZBP - zákon č.174/1968 Sb., o státním dozoru nad bezpečností práce, ve znění vyhlášeném pod č.396/1992 Sb. a dále ve znění zákona č. 47/1994 Sb. (oprava chyb red. sdělení 05/1994 Sb., publikováno v částce 33/1994 Sb.)
ZPZL - zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění vyhlášeném pod č. 86/1992 Sb. a dále ve znění zákonů č. 590/1992 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 307/1993 Sb. a č. 60/1995 Sb.

Vypracovala sekce územního plánování a stavebního řádu

Obsah Úvodem Bytová politika Evropská integrace Cestovní ruch Územní plánování Rozhodnutí ministra

web & design , redakční systém