Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 3 - 2002
STAVEBNÍ ŘÁD Stanovisko odboru stavebního řádu ze dne 13. 3. 2002 č.j. 20890/0132/K-501/01
k platnosti územního rozhodnutí o umístění stavby
Podle § 40 odst. 1 stavebního zákona, rozhodnutí o umístění stavby platí 2 roky ode dne, kdy nabylo právní moci, nestanovilli stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší; nepozbývá však platnosti, pokud byla v těchto lhůtách podána žádost o stavební povolení.
Náležitosti žádosti o stavební povolení jsou závazně stanoveny v § 58 stavebního zákona a v § 16 – 18 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Podáním žádosti, i kdyby nebyla řádně doložena podle uvedených ustanovení, je zahájeno stavební řízení. I nedoložená žádost, jestliže byla podána ve lhůtě, má za následek, že územní rozhodnutí nepozbývá platnosti, ovšem bylali následně na výzvu stavebního úřadu v jím stanovené lhůtě doplněna (§ 60 odst. 1 stavebního zákona).
Pokud žádost o stavební povolení nebyla doplněna a stavební úřad podle § 60 odst. 2 stavebního zákona řízení zastaví, pozbude územní rozhodnutí platnosti uplynutím 2 let od právní moci, případně uplynutím stanovené delší lhůty, a to i v případě, že k zastavení stavebního řízení došlo až po skončení těchto lhůt. Stejná situace nastává, jestliže včas podaná a doložená žádost o stavební povolení byla pravomocně zamítnuta, nebo tehdy, když bylo stavební povolení sice vydáno, ale stavba nebyla do 2 let od jeho právní moci zahájena a stavební povolení tak pozbývá platnosti (§ 67 stavebního zákona). Také v tomto případě pozbývá územní rozhodnutí platnosti uplynutím lhůt uvedených v § 40 odst. 1 stavebního zákona.
V opačném případě by byla natrvalo omezena možnost užívat část území k jinému účelu, než stanovenému v územním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je realizace umísťované stavby vůbec ještě reálná.
Územní rozhodnutí je podle § 2 odst. 3 stavebního zákona jedním ze základních nástrojů územního plánování, které podle § 1 odst. 1 tohoto zákona soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území.
V územním rozhodnutí stanoví stavební úřad podmínky k ochraně veřejných zájmů, jimiž, mimo jiné, zabezpečí věcnou a časovou koordinaci jednotlivých staveb a jiných opatření v území, splnění požadavků dotčených orgánů státní správy a také ochranu práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.
Jak stavební úřad, tak tyto dotčené orgány státní správy vycházejí při přezkoumávání návrhu na umístění stavby ze skutkového a právního stavu, který existuje v určitém časovém úseku. Tyto skutečnosti se však v čase mění. Stavební zákon s tím musí počítat, a proto omezuje nejen dobu platnosti územního rozhodnutí o umístění stavby, ale i dobu platnosti stavebního povolení (§ 67). Připouští sice prodloužení této doby, avšak pouze formou správního rozhodnutí vydaného v závěru řízení, v němž se zkoumá, zda se podmínky pro umístění, případně povolení stavby nezměnily natolik, že již nelze podle těchto rozhodnutí stavbu realizovat.
Nelze proto ustanovení § 40 odst. 1 stavebního zákona vykládat bez zřetele na účely, jimž rozhodnutí o umístění stavby slouží, tak, že pokud je ve stanovené lhůtě podána žádost o stavební povolení, územní rozhodnutí o umístění stavby platí již trvale, bez ohledu na výsledek stavebního řízení, na to, zda stavba byla podle platného stavebního povolení vůbec započata, na měnící se stav a potřeby v území, na nové právní a technické předpisy apod.
Územní rozhodnutí je závazné nejen pro právní nástupce navrhovatele, ale též pro ostatní účastníky řízení a jejich právní nástupce. Stav, kdy by natrvalo byli podmínkami územního rozhodnutí pro umístění nerealizované stavby vázány i tyto subjekty a tím, v řadě případů omezeny ve využívání svých vlastních pozemků, by nepřípustným způsobem omezoval jejich práva.