Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 3 - 2002


STAVEBNÍ ŘÁD

Stanovisko odboru stavebního řádu ze dne 11. 3. 2002
čj. 5278/0232/K-165/02 k problematice a povaze sdělení stavebního úřadu
podle § 57 odst. 2 stavebního zákona

 

Sdělení stavebního úřadu podle §  57 odst. 2   stavebního zákona není správním rozhodnutím. Na postup stavebního úřadu se vztahují přiměřeně jen základní pravidla správního řízení podle §  3   odst. 1  - 4  zákona č.  71/1967 Sb., o  správním řízení (správní řád). Při nesprávném postupu stavebního úřadu nelze zjednat nápravu cestou opravných prostředků správního řádu.

V  dosavadní více než 25leté praxi nebylo při aplikaci stavebního zákona zpochybněno, že sdělení stavebního úřadu, jímž se zakládá právo provést drobnou stavbu, stavební úpravy či udržovací práce, je opatřením správního orgánu, při jehož nápravě se postupuje jako při „nápravě nesprávných opatření“. Do 24. 11. 1990 upravovalo tuto problematiku ustanovení §   72 a  následující zákona č.  69/1967 Sb., o  národních výborech, ve znění pozdějších předpisů. Poté bylo postupováno podle zákona č.   367/1900 Sb., o  obcích (obecní zřízení).

Souhlas stavebního úřadu podle §  57 odst. 2   stavebního zákona je jiným opatřením správního orgánu, správnímu řádu nepodléhajícím. Nápravu nesprávného opatření může učinit okresní úřad nebo sama obec, a  to s  využitím ustanovení §  127 odst. 2  zákona č.  128/2000Sb., o  obcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro zrušení takového opatření je dán právní rámec ustanovením §  127 odst. 2   zákona o  obcích, a  lze k  němu přikročit tedy, pokud bylo vydáno v  rozporu se zákonem, jiným právním předpisem, směrnicí ústředního správního úřadu s  usnesením vlády. Nejde v  žádném případě o   libovůli správního orgánu. Jestliže orgán veřejné správy svým opatřením dal stavebníkovi oprávnění k  provedení stavby, byť to nebylo formou správního rozhodnutí, musí je sám respektovat a  chránit také práva, která v   dobré víře stavebník z  takového opatření nabyl. Jiný postup by byl v   rozporu s  principy právního státu, kterým Česká republika podle čl. 1   odst. 1  Ústavy je.


Zpět na obsah