Ministerstvo pro místní rozvoj,
Věstník, 1 - 2002
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ A STAVEBNÍ ŘÁD
Vystavování prodávaného zboží na fasádách komerčních objektů
Stanovisko odboru stavebního řádu čj. 16537/01-32/K-393/01 ze dne 16.7.2001 ve věci vystavování prodávaného zboží na fasádách komerčních objektů
V otázce, zda je možné řešit vystavování prodávaného zboží na fasádách komerčních objektů v rámci územní působnosti stavebního úřadu jako užívání staveb v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací a pravomocným kolaudačním rozhodnutím, popř. je-li stavební úřad oprávněn v rámci zákonných možností tuto problematiku vůbec řešit, zaujal odbor stavebního řádu toto stanovisko:
Vystavování prodávaného zboží na fasádách komerčních objektů je obecnější a nežádoucí praktikou, jejíž výskyt je třeba z veřejnoprávních důvodů regulovat, resp. omezovat. Z charakteristiky této praktiky je možno vyvodit, že daný účel (vystavování zboží) vyžaduje buď provedení určité stavební úpravy stavby nebo použití určitých technických zařízení (dále jen “zařízení"), která jsou umísťována na stavbách, v nichž se uskutečňuje obchodní, resp. prodejní činnost (dále jen “dotčené stavby") a jsou viditelná z veřejných prostorů. Je však nutné zkoumat
- jaká je technická povaha takových zařízení (velikost, tvar, materiálové a konstrukční provedení), různorodost jejich provedení (přenosná, rozebíratelná, pevně osazená do dotčené stavby apod.) a doba jejich užívání (trvalá nebo dočasná),
- jaká je povaha vystavovaného zboží z hlediska hygienických, ekologických, bezpečnostních a jiných požadavků prodeje podle zvláštních předpisů,
- jaké podmiňující stavebních úpravy dotčených staveb tato zařízení vyžadují, a do jaké míry to může měnit vzhled těchto staveb, zasahovat do jejich nosných konstrukcí, měnit způsob jejích užívání, popř. negativně ovlivňovat okolí (např. narušovat veřejný pořádek, bezpečnost provozu a údržbu na přilehlých veřejných komunikacích).
Přestože se nejedná o stavby nebo zařízení výslovně uvedené ve stavebním zákonu nebo v prováděcích předpisech k němu, nelze obecně vyloučit, že provedení konkrétního zařízení a případná podmiňující stavební úprava dotčené stavby nepodléhá režimu stavebního zákona. Lze se domnívat, že vlastní zařízení pro nabízení zboží zpravidla představují závěsné či zabudované vitríny a regály, opěrné stojany a zabudované nosníky apod., které mohou být více či méně obdobou např. krátkodobých přenosných zařízení (§ 56 písm. c/ stavebního zákona) nebo informačních, reklamních a propagačních zařízení (§ 71 odst. 2 stavebního zákona).
Stavební úřad proto musí v jednotlivých případech vždy zkoumat, zda zařízení, popř. podmiňující stavební úprava dotčené stavby, vyžaduje či nevyžaduje stavební povolení nebo ohlášení (§ 55 stavebního zákona). Na zařízení provedená bez náležitého ohlášení nebo povolení nebo v rozporu s těmito úředními postupy se vztahují příslušné právní důsledky podle stavebního zákona, tzn. jejich odstranění (§ 88 odst. 1 písm. b/ stavebního zákona) a sankce (§ 105 až 107 stavebního zákona).
Nepodléhá-li zařízení v konkrétních případech řešení režimu veřejného stavebního práva, je nutno hledat právní oporu pro regulaci především v oblasti veřejnoprávní úpravy podnikání a uvádění výrobků do oběhu (živnostenský zákon, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákon č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů apod.), případně v jiných souvisejících právních předpisech (např. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích /krajské zřízení/).