Ministerstvo pro místní rozvoj,
Věstník, 1 - 2002
BYTOVÁ POLITIKA
Stručný komentář k vydání vyhlášky č. 372/2001 Sb.
Snaha o jednotnou úpravu pravidel pro podstatné služby spojené s bydlením - způsob rozvrhu nákladů při odběru tepla a teplé vody z centrálního zdroje v rámci objektu či skupiny objektu s charakteristikou zúčtovací jednotky - není ojedinělým počinem. Vývoj koncepce energetického práva má ostatně již svou historii. Právní normotvorná činnost k odběru tepla z centrálních energetických zdrojů se datuje minimálně od roku 1957, kdy byla vydána vyhláška ministerstva místního hospodářství č. 197/1957 Ú.l., o úplatě za ústřední (dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody.
Na základě zmocnění obsaženého v zákoně č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci byla vydána vyhláška ministerstva průmyslu a obchodu č. 245/1995 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele. Účinnost vyhlášky č. 245/1995 Sb. neměla dlouhého trvání. Neobešla se bez novelizace vyhláškou č. 85/1998 Sb., což však na druhé straně potvrzuje trvalou aktuálnost tématiky.
Dalším významným okamžikem ve vývoji energetického práva byl 1. leden 2001, kdy nabyly na účinnosti dva nové zákony - zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Zákony obsahují zmocnění pro vydání řady prováděcích právních předpisů pro oblast teplárenství. Jedním z nich je také vyhláška ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb., která svými ustanoveními vyvolává zájem vlastníků domů, jejich správců a zejména uživatelů bytů a nebytových prostorů v bytových budovách nájemních, družstevních i ve vlastnictví osob. Vyhláška č. 372/2001 Sb. ze dne 12. října 2001, kterou se nově stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, je zvláštním právním předpisem upravujícím jednu z významných služeb spojených s bydlením tím, že stanoví způsob rozdělení nákladů při odběru tepelné energie v domácnostech a v nebytových prostorech, pokud se vyskytují v objektech určených k bydlení.
V částce 141 Sbírky zákonů ročníku 2001 uveřejněná vyhláška, na základě zmocnění ministerstva pro místní rozvoj, obsaženého v § 98 odst. 9 energetického zákona k provedení § 78 odst. 5 tohoto zákona, souhrnně stanoví pravidla rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody uvnitř objektu resp. skupiny objektů s charakteristikou zúčtovací jednotky. Obecnější způsob stanovení nákladů na jednotlivé zúčtovací jednotky je obsahem jiné vyhlášky, vydané pod č. 224/2001 Sb. Ministerstvem průmyslu a obchodu. Zmocnění k vydání této vyhlášky upravuje § 98 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb. Technické a provozní charakteristiky dodávky tepla a teplé vody přebírá ze stávající právní úpravy další vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 152/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a pro dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícímu dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. Tato vyhláška je vydána na základě zmocnění podle § 14 odst. 5 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, k provedení § 6 odst. 6, 7 a 8 tohoto zákona.
Tímto způsobem je předmět dřívější právní úpravy - vyhlášky č. 245/1995 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/1998 Sb. - členěn do tří samostatných vyhlášek, v kompetenci dvou ministerstev.
Předmět právní úpravy vyhlášky č. 372/2001 Sb. vychází ze zadání energetického zákona, kde se uvádí, že se jedná se o pravidla rozúčtování nákladů na poskytování specifických služeb v souvislosti s bydlením.
V souvislosti s rozúčtováním nákladů na tyto specifické služby vyhláška zahrnuje i základní pravidla pro úhradu těchto služeb vč. vyúčtování - stanovení termínu pro reklamace, nejpozdější termín splatnosti nedoplatku resp. přeplatku a náležitosti, které musí písemný doklad o vyúčtování obsahovat.
Většina ustanovení vyhlášky č. 372/2001 Sb. vychází z konceptu minulé právní úpravy a snaží se přiměřeně reagovat na nedostatky, které se při uplatňování tohoto konceptu v praxi objevovaly. Základní princip vychází však i nadále ze skutečnosti, že se rozdělují náklady na tepelnou energii na vytápění a náklady na přípravu a dodávku teplé užitkové vody, nikoliv množství tepla, které bylo dodáno jako ekvivalent tepelných ztrát bytu a celého objektu (tj. spotřebovalo se, aby byla zajištěna požadovaná tepelná pohoda v jednotlivých bytech objektu) či k ohřevu studené pitné vody.
Zvláštní důležitost je přisouzena přechodnému ustanovení a stanovení účinnosti vyhlášky. Tak jako všechny teplárenské vyhlášky má i vyhláška č. 372/2001 Sb. účinnost od 1. ledna 2002 pokud neplatí omezení z § 8 této vyhlášky. Do vyhlášky bylo potřebné zařadit přechodné ustanovení pro zúčtovací období, které započalo přede dnem účinnosti této vyhlášky. V přechodném ustanovení § 8 je uvedeno, že rozúčtování nákladů za zúčtovací období, které začalo před dnem účinnosti této vyhlášky, se provede podle dříve platného právního předpisu platného k 31. prosinci 2001. V tomto případě platí pravidla pro rozúčtování nákladů podle dříve platných právních předpisů. Jinými slovy, platnost vyhlášky č. 372/2001 Sb. od 1. 1.2002 je tímto podmíněna přechodným ustanovením takto: začalo-li zúčtovací období před 1. 1. 2002, provede se rozúčtování nákladů na vytápění a na dodávku teplé užitkové vody podle vyhlášky č. 245/1995 Sb. (kromě §§ 2,3,4,5), v platném znění k 31. 12. 2001.
Pravidel stanovených vyhláškou č. 372/2001 Sb. lze tak použít až pro nové zúčtovací období, které začne nejdříve dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
Zrušovací ustanovení vyhláška neobsahuje, protože tato povinnost Ministerstvu pro místní rozvoj nepřísluší, jelikož vyhlášky č. 245/1995 Sb. a č. 85/1998 Sb. vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Zrušovací ustanovení těchto vyhlášek proto obsahují vyhlášky č.152/2001 Sb. a č. 224/2001 Sb.
Cílem zpracovatelů vyhlášky č. 372/2001 Sb. bylo přispět k řešení negativních poznatků minulého období, zajistit určitou kontinuitu, věcně i terminologicky upravit kritizované nedostatky dříve platného předpisu a celkově zajistit srozumitelnost vyhlášky ve vztahu k širší občanské veřejnosti.
Ministerstvo pro místní rozvoj při zpracování vyhlášky na základě dostupných odborných podkladů hledalo zdůvodnitelné řešení, vycházející ze zadání a z obsahu odborných vyjádření a připomínkového řízení. Každý právní předpis je určitým kompromisem a je vystaven užší či širší kritice z řad odborné nebo občanské veřejnosti, neboť forem řešení existuje vždy několik. Tento fakt se nevyhne ani nové vyhlášce.