Ministerstvo pro místní rozvoj,
Věstník, 1 - 2000
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ A STAVEBNÍ ŘÁD
Stavby pro mobilní síť
Ke zřizování staveb pro veřejnou mobilní telekomunikační síť podle normy GSM (ze stanoviska odboru stavebního řádu ze dne 15.12.1999 č. j. K- 579/99)
Problematika umisťování, povolování a kolaudace staveb je upravena v zákoně č. 50/1976 Sb. (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění je vyhlášeno pod č. 197/1998 Sb.) a v prováděcích předpisech k němu, především ve vyhlášce č. 132/1998 Sb. Pro stavby telekomunikačních vedení, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, a pro telefonní budky, obsahuje zákon o telekomunikacích a stavební zákon (§ 56) zvláštní právní úpravu, podle níž tyto stavby vyžadují pouze územní rozhodnutí o jejich umístění, avšak již ne stavební povolení či ohlášení stavebnímu úřadu.
Jiné stavby než telekomunikační vedení, byť mají zčásti nebo zcela sloužit pro účely telekomunikací (např. budovy pošt, telefonní ústředny, stavby určené pro “nesení” - osazení telekomunikačních zařízení), podléhají režimu stavebního zákona stejně jako ostatní “obecné” stavby. Samotná, resp. samostatná telekomunikační zařízení, např. antény, technologická zařízení, se za stavby zásadně nepovažují a podle stavebního zákona se neprojednávají. Ministerstvo pro místní rozvoj se problematikou veřejné mobilní telekomunikační sítě GSM zabývalo z hlediska stavebního zákona již v souvislosti s novelizací tohoto zákona k 1.7. 1998 a s působením společností
EuroTel a RadioMobil, jako prvých dvou zřizovatelů základnových stanic GSM. Na základě uskutečněných jednání, především s Ministerstvem dopravy a spojů - Českým telekomunikačním úřadem, byly dohodnuty zásady postupu u telekomunikačních vedení a u staveb a zařízení pro účely telekomunikací. Projednávání jednotlivých návrhů je odvislé od prvotního posouzení, zda se jedná o stavební dílo, které je považováno za stavbu nebo změnu stavby (§ 139b stavebního zákona), anebo jde o pouhé technické zařízení nepodléhající režimu stavebního zákona.
Vzhledem k tomu, že se v praxi vyskytuje řada různých technických provedení staveb a zařízení pro telekomunikace, a protože k umisťování “skříní” s telekomunikačním zařízením a anténních držáků na zdi nebo na střechy dochází u staveb rozličných technických provedení, účelů užívání, stáří a technického stavu, nemůže Ministerstvo pro místní rozvoj dávat stavebním úřadům universální podrobnější pokyn či návod jak mají v jednotlivých případech postupovat. Navíc by takové opatření mohlo být chápáno jako zvýhodnění investorů některých druhů staveb a zařízení před jinými.Jsou uplatňovány argumenty, že v praxi je příprava výstavby jen málokdy zjednodušována slučováním územního a stavebního řízení a že jen některé stavební úřady takto postupují. K tomu je třeba uvést, že sloučení uvedených řízení je přípustné jen za podmínek obsažených v ustanovení § 32 odst. 3 stavebního zákona, a že jde pouze o možnost, resp. oprávnění stavebního úřadu, jehož využití v konkrétním případě je výsledkem komplexního posouzení záležitosti a správního uvážení stavebního úřadu. Poznatky odboru stavebního řádu MMR z přezkumné a kontrolní činnosti svědčí o tom, že stavební úřady ve většině případů, u nichž to zákon umožňuje, využívají svého oprávnění a územní řízení se stavebním řízením slučují. Bylo by zasahováním do rozhodovací kompetence těchto orgánů, kdyby ministerstvo v tomto směru stanovilo plošně jednotný postup stavebních úřadů.